Foto: autorka

Noční toulky Hradcem Králové

10. 12. 2018

Můj příběh

Autor: Vladislava Dejmková

Hodnocení:

(5 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Eva Mužíková 10.12.2018 22:31

Vlaďko, v Hradci bydlí zbytek mojí rodiny, je to nadherné město. Skvostnými fotkami jste mi připomněla místa která skoro všechna znám. Děkuji.

Hana Rypáčková 10.12.2018 20:55

Krása. Hradec miluji a v noci fotit vůbec neumím... Takhle prokládané komentování fotkami je suprové..

Alena Vávrová 10.12.2018 18:22

Vlaďko, velké díky - snímky jedna nádhera a můj milovaný Hradeček v noci jsem asi takto nikdy neviděla. I když jsem na něj kdysi koukala i z té Bílé věže. Naposledy jsme před 2 týdny jen projížděli a oči se mi samy lepily na ty tři věže v dálce.

Hana Nováková 10.12.2018 15:29

díky za krásnou procházku Hradcem. Byla jsem zde asi před 35 lety, ale jen pracovně a na otočku, na tato hezká místa zdaleka nebyl čas. Hezky jste nám je přiblížila.

Naděžda Špásová 10.12.2018 13:57

V HK jsem nikdy nebyla, jen jsme projížděli, ale město se mi líbilo. Hezké fotky i celá prezentace. :-)

Zuzana Pivcová 10.12.2018 11:00

To je opravdu krásná procházka. Asi to nebylo snadné, obejít vše a se stativem pořídit snímky. Nám už se jen hezky kouká v teple. Díky!!

Dana Puchalská 10.12.2018 10:26

Moc krásné. Byla jsem tam cca před 25 roky s přáteli. Už tenkrát se mi tam moc líbilo. Je vidět jak se to tam změnilo. A k dobrému.

Jitka Hašková 10.12.2018 10:03

Bezvadné děkuji.

Zpět na homepage Zpět na článek

Jitka (66 let): Nesnáším, když mi cizí děti říkají „babičko“. Taky vám to vadí?

Synové se rozvedli, mají nové partnerky, vyženili děti. Takže k mým dvěma vnučkám do rodiny přibyly další dvě dívenky. A obě mi automaticky začaly říkat „babičko“. Když jsem vyjádřila údiv, se zlou jsem se potázala.

Redakce

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá