Moje nezapomenutelné vánoce
ilustrační foto: pixabay.com

Moje nezapomenutelné vánoce

6. 12. 2018

Dnes je něco jinak. Tatínek jde do svátečního pokoje a přes pootevřené dveře je cítit teplo z kachlových kamen. Několikrát se vrátí, promluví s maminkou a dveře do pokoje zavře. Maminka mě po vykoupání navléká do trikáčů. Nejdříve nohy, natáhne obleček do pasu, trošku mě natřese, navlékne obě ruce a zapne na zádech pár knoflíků. Jsem zámotek v teplé pletenině a je mi krásně, protože je zde tatínek i maminka. Něco voní a já se těším na večerní čtení pohádky.

Maminka mě vezme do náručí a nese do postýlky. Objímá mě tak, že nevidím do rohu pokoje, kde obvykle stojí pokojová lípa. Každý rok vykvétá bílými kvítky a je ozdobou svátečního pokoje. Vedle lípy je vysoký květinový stolek. Čtyři tenké nožky má v horní třetině  zpevněny ohrádkou a na horní ozdobné desce je krásný asparágus, který má dva výhonky s červenými bobulkami. Moje postýlka je vede kachlových kamen. Maminka mě do ní postaví, zatáhne síťovou postranici, abych nevypadla a otočí směrem k oknu. Všechno v pokoji mizí a je zde jen nádherný svítící strom, upevněný v obyčejném dřevěném kříži. Na vrcholu je hvězda z korálků navlečených na drátky, ukončená drátěnou spirálou k navlečení na nejvyšší výhonek. Je nakloněná. Na větvích svítí zapálené svíčky v klipsech, některé se naklání, voskové slzy padají dolů a tuhnou na novinách pod stromečkem, jiné hoří kolmo vzhůru a mezi nimi s prskotem jiskří tyčinky. Strom zdobí papírové řetězy a různá barevná kolečka, stříbrné kuličky a šišky.

Do pokoje vejde zrzavý muž v dlouhé bílé košili, hladí si zrzavý vous,  prochází se před stromečkem, spíná ruce, naříká a něco mumlá. Nic nechápu, bojím se a po chvíli se hystericky rozpláču. Pán přestane mluvit, sáhne si na hlavu a v ruce drží chumáč zrzavých vlasů. Jsem tak vyděšená,  že se pláčem zalykám a neslyším, jak pán opakuje, že je můj tatínek, neutiší mě ani maminka podávající panenku, kterou sama ušila jako vánoční dárek. 

Později  jsem pochopila, že pán v paruce byl opravdu tatínek, který jako herecký amatér hrál v jednom brněnském představení Sarka Farku v Hrátkách s čertem a jako překvapení mi zahrál roli polepšeného loupežníka. Jeho výkon byl dokonalý, ale bohužel měl opačný účinek než rodiče zřejmě očekávali.

Holčička vyrostla, zestárla a ve vzpomínkách se stále častěji vrací do šťastného a bezstarostného dětství.

Soutěž - Nezapomenutelné vánoce
Hodnocení:
(5.1 b. / 20 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Kollinová
Pane Benjamine Zikmunde, potěšila mě Vaše vnímavá reakce na moji vzpomínku na Vánoce s milovanými a milujícími rodiči.
Benjamin Zigmund
Hřejivé a vzácné vzpomínky. takový dar! Nést ve svým vzpomínkách dobro druhých, to, které s námi zůstává a působí vděčnost za milované.
Alena Várošová
Jano,krásné vzpomínání nádherné.
Libor Farský
Překrásné ...
Jana Kollinová
Nepovažujte prosím můj článek jako soutěžní, jen jsem si zavzpomínala díky nabídnutému tématu.
Jana Kollinová
Děkuji všem za milé příspěvky a Zuzaně za výběr úžasné nádherné fotografie.
Alena Vávrová
Opravdu krásná vzpomínka. Já vzpomínám třeba na to, jak náš táta hrával na housle, nebo na klarinet a my jsme kolem stromečku zpívali Narodil se Kristus Pán...
Marcela Broumová
Tahle vzpomínka má všechno - poezii, humor, lásku a tak plastickou atmosféru, že vyvolává i moje pozapomenuté vzpomínky. Teplo kamen, hvězda z korálků a doma ušitou panenku mám dodnes. Nejroztomilejší je ovšem scénka se Sarka Farkou, rozesmává mě to dokola, naprostý originál.
Hana Rypáčková
Při takových krásných vzpomínkách se mi vybavují ty moje, jsou to útržky ale detaily vidím zřetelně , síťovou postýlku jsem měla u babičky a nad ní anděl převádí děti přes lávku. Nad mou dřevěnou byl také anděl.ale ten obraz si nevybavuji.musela jsem se víc obrazem uklidňovat u babičky než doma u rodičů. Maminka měla vždy obavy ze zapálených svíček a prskavek. Moc hezké..
Eva Mužíková
Jani, to je nádherný příběh. ... Já také často vzpomínám na dobu, kdy maminka před Štědrým dnem dělala čokoládu a dávala formičky s plechem ven do sněhu. To byla jedna z nejlepších čokolád, kterou jsem kdy jedla... mňam.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.