Osamělost seniorů se zvyšuje, s mladšími těžko nacházejí společnou řeč
Ilustrační foto: ingimage.com

Osamělost seniorů se zvyšuje, s mladšími těžko nacházejí společnou řeč

20. 11. 2018

Žijí na můj úkor, ze sociálních dávek, jsou pomalí, jsou přítěží…To jsou jen některá z prohlášení, jež mladí lidé často pronášejí na adresu seniorů, stejně jako senioři místy nešetří slovy zklamání nad mladou generací.

Z šetření, které provedla vedoucí aktivizačního oddělení Domova pro seniory v Sokolnicích Eva Stiborová mezi 645 žáky základních a středních škol mimo jiné vyplývá, že třetina malých školáků se s rodiči o babičce a dědovi nebaví, 50 % středoškoláků seniorům vytýká, že pracují, 44 % z nich věří, že bydlení seniorů řeší domovy důchodců, naopak jen 10 %, že rodina. Zato 48 % ví, že důchody se vyplácejí z daní.

„Při jedné z návštěv v domově přišly děti popřát našim seniorkám k Svátku matek. Poté co jim zazpívaly a zarecitovaly v odpočinkovém koutku na chodbě, jsem projevila přání, aby navštívily i seniorky na pokojích. Dozvěděla jsem se, že ‚někteří rodiče si nepřejí, aby děti viděly seniory ležící v postelích na pokoji‘. Toto sdělení mě ohromilo. Nezlobím se na učitele a mám pochopení pro jejich snahu nedostat se do konfliktu s rodiči, na druhou stranu jako člověk pracující v sociálních službách nechápu a naprosto nesdílím postoj, který tabuizuje stáří a staré lidi obecně,“ říká Eva Stiborová. Podle ní a dalších odborníků, kteří se seniory pracují, je právě tento postoj předávaný rodiči dětem jedním z hlavních důvodů, proč si k sobě generace tak těžko hledají cestu. Sociolog PhDr. Zdeněk Papoušek tvrdí, že ti mladí, kteří zažili babičky a dědečky v rodinách, nemají problém starší generaci přijímat. Podle něj však vztahy radikálně naboural život v komunismu, rozbité majetky, potlačení spolků jako Sokol – to vše vedlo k roztříštění přirozených rodinných vazeb.

„Senioři jsou ohroženi sociálním vyloučením více než mladší lidé. S diskriminujícím chováním se setkal každý desátý senior. Nejčastěji řeší problémy v MHD, v čekárnách u lékaře a také zaznamenáváme stížnosti na slovní napadání ze strany mládeže,“ zmiňuje Jakub Carda, ředitel Společně, o. p. s., která se stará o seniory prostřednictvím Senior Pointů. „Bariéra mezi seniory a mladými lidmi roste v podobě vzájemného nedorozumění, které má někdy až agresivní projevy. Často narážíme na to, že mladí lidé staršími pohrdají, vnímají je jako někoho, kdo zabírá místa v tramvaji, jako přítěž, která stojí peníze. Na rozdíl od asijských zemí nám chybí úcta a respekt ke stáří a situace se neustále zhoršuje. Senioři se cítí ve ‚světě mladých‘ ztraceni, sami a nepotřební,“ pokračuje Jakub Carda s tím, že právě rozhovory se staršími lidmi před 11 lety přiměly spolek Společně, o. p. s., aby rozjel projekt Senior Pointů – míst, kde senioři nalézají útočiště a dočkají se pomoci a sociálního kontaktu. V současnosti jich funguje 34, do konce roku přibudou další 2. Lidé se sem nejčastěji chodí poradit, jak na mobilní telefon a další techniku, řeší bydlení, ale úplně nejvíce ocení, že se s nimi někdo baví. „Když mluvím s dětmi o tom, jak někteří senioři žijí, jak si povídají s televizí, mají slzy v očích. Když děti kritizují jejich honbu za slevami v obchodech, neuvědomí si, že je to třeba proto, aby jim o víkendu mohla dát babička stovku. Je třeba o tom mluvit,“ dodává Stiborová.  

Průměrný věk v Česku se zvyšuje, od roku 1990 se protáhl o více než 5 let a 8 měsíců. Muži se průměrně dožívají téměř 76 let, ženy pak téměř 82. „Poptávka po ‚oáze‘ ve zrychleném a pro seniory mnohdy nepřátelském světě se rapidně zvyšuje. Snažíme se jim nejen poskytnout zázemí, ale také je přirozeně propojovat s mladší generací. Organizujeme povídání ve školách a školkách, zpívání dětem a řadu dalších aktivit, při nichž se mohou přirozeně poznat,“ pokračuje Jakub Carda.

Na negativní postoj až dvou třetin Čechů na seniory poukázal též průzkum statistického úřadu Evropské unie Eurobarometr, který srovnal vnímání české populace ve věku 55+. Odpovědi porovnal s průměrem členských států EU a Německa. Zatímco v ČR 54 % dotazovaných vnímá populaci 55+ zcela negativně, v EU je to pouze

28 % a v Německu dokonce jen 19 %. Podle prof. MUDr. Hany Matějovské Kubešové, CSc., přednostky Kliniky interní, geriatrie a praktického lékařství FN Brno, se naštěstí začíná o stárnutí více mluvit. „Senioři se často ocitají sami, jejich osamělost způsobují rozpady rodin už v mladém věku, děti pak mívají více babiček, a ne vždy se se všemi stýkají. Děti nevidí rodiče, jak se o babičku nebo dědečka starají, nevědí, co to obnáší a necítí se k tomu povinováni. Ke změně postoje a pochopení je třeba emoční zážitek. My například při osvětě využíváme modely simulující stáří – aby si mladý člověk uvědomil, jak se cítí ten, kdo už mladý není,“ dodává prof. Matějovská Kubešová.

rodina senioři
Autor: Redakce
Hodnocení:
(4.8 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zdenka Jírová
Moje maminka, když se dozvěděla, že její matka- má babička,ke které jsem pravidelně jezdila na prázdniny, vážně onemocněla,okamžitě se rozhodla k ní jet a starat se o ní. Babička bydlela od nás 150 km a auto jsme neměli,bylo to v 50.letech,tak se k ní po dohodě s otcem,i se mnou k babičce nastěhovala.já chodila do 5. třídy, tak mě přihlásila na tamní školu. Ošetřovala babičku,já pomáhala v domácnosti. Trvalo to 1/2 roku, než babička zemřela. Vypravila jí pohřeb a postarala se o likvidaci drobného hospodářství po babičce. tatínek tam občas přijížděl vlakem v neděli. Když moje maminka už byla stará a sama, tatínek zemřel, chodila jsem jí uklízet, zařídila jsem jí obědy u mého podniku, později jsem jí musela nosit moje jídlo, nechtěla nic jíst, začala se plést. Nechtěla jsem ji dát do domova důchodců, Trvalo to 4 roky,každý den jsem ji chodila s jídlem a zkontrolovat ji. Pak už nemohla být sama, vyřídila jsem jí s jejím souhlasem domov důchodců.S nejstarší dcerou jsme ji chodily každý den navštěvovat. Dlouho tam nepobyla, za 5 měsíců zemřela. Dnes jsem stará já a některé věci už také nezvládnu,mám potíže s pateří a klouby,tak mi pomáhají dcery i už dospělá vnučka. Soudržnost je v naší rodině samozřejmostí.
Hana Práglová
Jsem ráda,že nemám s mladými lidmi problémy ani špatné zkušenosti. Sousedé ve věku mých odrostlých vnoučat pomohou i poradí kdykoliv s čímkoliv. Studenti chodí s našimi seniory ke klientům do Domovů důchodců,nedávno nám kadeřnické učenky předvádělykrásné účesy...a myslím,že spokojenost byla na obou stranách. Ale určitě jsou někde i tací,kteří si myslí,že ti "staří " už nic nepotřebují nebo nemají na nic nárok...
Zuzana Pivcová
Tady u nás v Pražském kreativním centru mi nikdo nedává najevo nelibost a nechová se ke mně nějak povýšeně. Přitom to jsou všechno velmi mladí lidé. Jsou zdvořilí a jedná se s nimi dobře. Myslím, že uznávají, že jako portál i60 tu máme své opodstatnění.
Olga Škopánová
Dříve byli senioři vážení, protože váhu měly jejich zkušenosti dneska se svět mění tak rychle že zkušenosti seniorů jsou bezcenné a když si k tomu přidáme nářky politiků jak velkou částku ze státního rozpočtu tvoří důchody a že bude hůř, tak co lze čekat?
Jan Rudolf Zíka
ze své praxe se seniory vím,jak potřebují,abychom jim dali pocit,že nejsou zbyteční,že nám ještě mohou předat hodně zkušeností a nezaslouží si pohrdání a ústrky.Bohužel jsem byl častým svědkem v různých zařízeních,že se mladý personál chová k seniorům jako k nesvéprávným,šikanují je,pomlouvají mezi sebou,vysmívají se jim za zády,je to bohužel odraz této úchylné společnosti,kde se nám předkládají falešné pseudoidoly,kde se měří hodnota člověka penězi a kariérou.A´T si každý člověk uvědomí,že bude také starý a hlavně,že mládí není není žádná zásluha a zdraví je velmi relativní,protože za pár sekund může být všechno jinak.Nemám žádný návod,jak tuto tristní situaci řešit,jen svým přístupem dávám příklad ostatním,jak se k seniorům chovat....a že si z toho lidé nic nevezmou,už není můj problém,každému se jednou všecko vrátí...
Hana Rypáčková
Nijak nepociťuji nenávist mladých lidí k mé osobě. Ale možná bude hůř. Pokud by rodina vlastnila několika generační dům, žila by pohromadě, jistě by vnoučata pomáhala starouškům. Však oni zase pomáhali s jejich výchovou...O té simulaci stáří závažím mi vnoučata vyprávěla, dost děsné... O co je lepší podat dědouškovi ruku a pomoci mu vstát ze židle. Vidět ho, jak namáhavě jde, vcítit se do jeho pocitů. Mít ohledy, to se naučí jen v rodině, ne v Domě důchodců. Nakonec , když se parta posmívá nějaké babce, často si členové té party uvědomí, že své babičce, ke které mají citový vztah by se nesmáli. A to je taky někoho babička. I když neslouží nohy, ale slouží hlava, tak je ještě vyhráno. Já cítím lásku svých blízkých i když po smrti manžela se často cítím osamělá..I na hřbitovech jsou nápisy . "Co jste vy , jsme byli i my."
Blanka Bílá
Hezký večer, moje maminka chtěla sama do domova důchodců, řekla nám, že nechce bydlet u nikoho z nás, ale mezi vrstevníky a my to vzali na vědomí.Jezdili jsme pak za ní i s mou vnučkou, když poprvé se mnou šla za babi až na její patro a do pokoje, to byla před nástupem do školy. Pak se mě ptala, jestli to je nemocnice, tak jsem jí to vysvětlila.Já i sourozenci by jsme ji měli bývali rádi u sebe, ale chápali jsme, že nechtěla být celé dny sama, než se někdo vrátí z práce domů, dnešní doba je složitější.Moji prarodiče byli dost nemocní, se základním důchodem, nikdy jim nic nebylo vyčítáno, naopak i my, vnoučata jsme je podporovali, jak to bylo možné.
Věra Halátová
V padesátých letech bylo slyšet v rádiu: Dědeček a babička nám ujídají chlebíčka. Kdo toto dnes šíří? Proč nejsou děti v rodinách vedeny k tomu, že si mají vážit babičky a dědečka? Proč nejsou vedeny k tomu, že starším mají pomáhat. Nemluvím o tom, že by jim rodiče vysvětlovali, že ve vlaku, tramvaji, nebo autobusu mají starším uvolnit místo k sezení. Na internetu jsou neustále uváděny články o "důchodcích", jak se mají dobře. Nakonec ti senioři se tam hádají, jestli se skutečně mají "dobře" nebo ne, anebo jak se měli "dobře" v době před rokem 1989. A z dětí se dnes dělají "bohové". Osamělost seniorů - všech, některých určitých, kterých? Ten pocit snad vychází z toho určitého člověka. Jak žil, jak vycházel a vychází se svými dětmi. Pokud se v mládí neoženil, nebo se nevdala a nemá děti - no co s tím ti všichni ostatní?
Oldřich Čepelka
K osamělosti starých lidí: 1/ Řekl bych to jednoduše: Osamělost zabíjí. 2/ A R. Čevela a K. Čeledová napsali: „Osamělost je více a hůře než žít sám a mnohdy znamená ´nemít komu umřít´“. 3/ Hodně napovídá úspěch Ježíškových vnoučat.
Oldřich Čepelka
Dalo by se o tom psát hrozně moc. Legrační je, jestli mladí vyčítají seniorpům, že rpacují. Přece tím senioři vytvářejí hodntoy (daně), o něž se zvýšuje důchodový účet. Naslyšel jsem, že by senior "vzal práci" mladému člověku. A když, tak to je spíš práce vedlejší, často málo kvalifikovaná (hlídači) nebo naopak pro čerstvého absolventa SŠ přiíliš odborná (vědci, učitelé).

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.