Senior ve městě. Ohrožený druh

Je to opravdu někdy hodně náročné, i pro nás mladší.Mě poslední dobou vadí schody, hlavně tam, kde je neznámé prostředí a není se čeho podržet, tedy bez zábradlí.Na podzim jsem jela na návštěvu vlakem a už mám vypozorováno, že staví mimo nádražní budovu, tak se snažím jít do předního vagonu, pokud jede rychlík, je vpředu jen místenkový vagon. Tak mne potěšilo, že pán středního věku pomáhal při výstupu těm, kteří by seskok nezvládali.Někde jsou zase příliš vysoké perony a starší člověk by se potřeboval přidržet, aby se mohl odrazit, ale není čeho, občas se najde dobrá duše, co podá ruku.Přechody, semafory, podchody to taky moc neulehčují a jezdící schody taky ne.

Stará si ještě nepřipadám, pohybuji se celkem svižně, ale pokaždé se zarazím, než vstoupím v metru na schody jedoucí dolů. Zejména některé uhánějí na můj vkus až moc rychle. Nechápu, jak to zvládají lidé hůře pohybliví. Také mi vadí, že už se téměř vytratilo v dopravních prostředcích dříve běžné, že mladší pouští sednout starší. Ale to už je možná sociální ageismus.

Článek je zajímavý. S výrazem ageismus jsem se seznámila až nyní. Doufám, že nezůstane jen jedním z mnoha novějších ..ismů a bude jedním z kriterií při realizacích nových projektů.

Dano, i já bych z takového zážitku měla dobrý pocit. Při čtení jsem si s dovolením vzpomněla na slova Jitky, jejich dlouhé schody do domu nyní nevidí jako dobrý nápad, který se před lety zrodil. Krátké intervaly na přechodech mne také zlobí a to jsem zatím relativně čilá. Před časem na to doplatila moje dobrá znàmá, auto jí porazilo a na místě zemřela...

U nás v ulici často parkují hasiči.Jdou si nakoupit a pak zase frčí dál. Nedávno jsem viděla to,co se mi moc líbilo. Po přechodu šla s chodítkem jedna opravdu stará paní. A ten hasič se u ní zastavil ,rukou zastavil auta na ulici a pomohl jí na druhou stranu. A na dalším přechodu zase. Nemáme tu totiž semafor. A na zpáteční cestě to udělal s dalšími dost starými a nemohoucími lidmi. A ještě si počkal,až budou na chodníku a zamával jim. Vím,je to maličká epizodka,ale potěší. A mezi námi,byl to mladý kluk a ještě fešák.

V Lisabonu jsme já a moje dcera už dávno byly na druhé straně a na semaforu byla stále zelená.

V tomto smyslu jsem se zmínila nedávno v článku o Albánii, že tam průvodčí vysadí seniora do autobusu a mladí ho samozřejmě hned pustí sednout. Já jsem dnes u nás na Chodově přecházela na světlech jako každé ráno, při hustém provozu si přes vozovku jen tak netroufnu. Skočila mi jednoznačně zelená, zprava se přiřítil auťák (dodávka) a bez jakéhokoliv zájmu o mě přefrčel přes zebru. Já se nikam necpu a dávám pozor, ale kdybych byla kousek dál, a právem, bylo po mně.