Nové poznatky vycházejí z dotazování, které se uskutečnilo před několika dny a kterého se zúčastnilo 676 lidí ve věku 60 let nebo více. Mezi nimi bylo 21% mužů a 79% žen, což odpovídá běžnému složení seniorů, kteří jsou aktivní na internetu. Šlo především o lidi ve věku 65 až 74 let, kteří zde tvořili tři čtvrtiny všech dotazovaných. Přesto nejde o statisticky reprezentativní vzorek všech českých seniorů, neboť internet používají častěji lidé s vyšším vzděláním, lépe informovaní a všestranně aktivnější, bráno podle množství a rozmanitosti zálib. Seniorských uživatelů internetu je už ale zhruba polovina ze všech, přes milión osob, takže i tyto výsledky mají svou váhu.
Postoje k interrupci, prostituci, a eutanázii
Seniorům jsme položili tři otázky, které již ve svém celostátním průzkum použilo Centrum pro výzkum veřejného mínění (to je pracoviště Akademie věd ČR). To se na přelomu letošního dubna a května dotázalo 834 občanů ve věku od 15 let výše. Nesnažíme se tu opakovat průzkum kolegů, nýbrž – jen s několikaměsíčním zpožděním – umožnit určité porovnání seniorských uživatelů internetu s obecnou populací v ČR.
Jasný je názor na umělé přerušení těhotenství čili interrupci: Naprostá většina (85%) dotazovaných žen a mužů si myslí, že žena sama má právo se rozhodnout, zda jí má být těhotenství uměle přerušeno. Deset procent soudí, že interrupce by měla být povolována jen s přihlédnutím ke zdravotním a sociálním podmínkám ženy. Jen 2% jsou pro povolení pouze v případě ohrožení života těhotné ženy a 0% (přesně: dva lidé) jsou pro bezpodmínečný zákaz. Jistě tu nemusíme připomínat výsledky podobného průzkumu v Polsku, kde je mínění obyvatel (ovšem nejen seniorů) značně odlišné.
Zajímavá je však skutečnost, že v jarním celostátním průzkumu CVVM uvedlo právo ženy na interrupci 79%, tedy o něco méně, než kolik jich je mezi seniory, a povolit ji s přihlédnutím ke zdravotním a sociálním ohledům 13%. Příznivější výsledky pro ženy v našem souboru seniorů však nejsou způsobeny tím, že mezi dotazovanými je výrazně větší podíl žen než mužů. U nás bylo „bezpodmínečně pro“ 88% žen a 76% mužů a v celostátním průzkumu patnáctiletých a starších to bylo 83% žen a 76% mužů, tedy téměř stejně. Jinými slovy: rozložení názorů seniorů (uživatelů internetu) se téměř nelišilo od názoru celé české populace.
Podobně jsme se dotázali na postoj k poskytování sexuálních služeb za úplatu, tedy k prostituci. Odpovědi (v %) teď přímo porovnáme v tabulce:
Takže senioři využívající internet jsou častěji pro to, aby prostituce byla upravena zákonem jako živnost a mnohem méně než obecná populace se domnívají, že by měla být jednoduše zakázána. Kdo čekal, že dotazovaní senioři budou puritánsky proti prostituci, tak se netrefil. Senioři jsou značně tolerantní i v této věci.
Co se starých lidí naprosto zásadně týká, to je otázka asistovaného ukončení života čili eutanázie. Na rozdíl od předchozích otázek jsme tentokrát seniorům neumožnili únikovou odpověď „nevím“, takže se museli rozhodnout, jaký vztah k eutanázii mají (neodpověděli pouze čtyři z 676).
Skutečný výsledek dotazování? Velká většina (83%) plně nebo převážně souhlasí s tím, aby náš právní řád umožňoval ukončení života nevyléčitelně nemocného člověka. V průzkumu CVVM to bylo 78% osob ve věku 15 let a více. Nesouhlasí pouze 17% seniorů (přitom 5% „rozhodně ne“). Můžeme tedy učinit závěr, že velká většina jak české společnosti, tak i samotných seniorů je jednoznačně pro zavedení eutanázie. Možná že si tohoto faktu někteří politici ještě nevšimli…
Nakolik jsme se svým současným životem spokojeni?
V naší společnosti, především v médiích, v internetových diskusí nebo i v mladších generacích se zčásti zabydlel dojem, že senioři jsou jako celek jsou nespokojení, pasivní, neužiteční a nemocní. Nemáme tu dost místa, abychom prokazovali, že tomu tak zdaleka není a že senioři především nejsou jednolitou skupinou obyvatelstva. Dokonce bych řekl, že mezi námi jsou rozdíly ještě křiklavější než mezi mladšími dospělými, a to jak z hlediska vzdělání, tak majetku, způsobu trávení volného času a dalších ukazatelů. Samozřejmě, jsou tu silné limitující faktory, především zdravotní stav. Ale i když bývají senioři nemocní či zdravotně více omezení, nejsou hloupí a jako celek neztratili soudnost ani optimismus.
Do dotazníku jsme zařadili pouze tři otázky, které však dostatečně umožňují charakterizovat stupeň současné životní pohody.
Plných 85% je v současnosti se svým životem velmi nebo spíše spokojeno. Ukazuje to tabulka (v %):
Jiný náš průzkum z předloňského roku (s 2031 dotazovaných) naznačil, že na tuto spokojenost má především vliv aktuální zdravotní stav, ale také výše vzdělání (čím vyšší je, tím spokojenější lidé bývají), výše majetku a příjmů, celková míra aktivity seniora mimo domácnost (volnočasové zájmy) a další vlivy. Nemohli bychom se tedy divit, že naše výsledky jsou patrně optimističtější, než by odpovídalo těm seniorům, kteří internet nemají.
Jak lidé stárnou, zdá se jim, že jsou věci v jejich osobním životě horší, anebo lepší, než očekávali dříve? Rozložení odpovědí je značně „symetrické“, kladných odpovědí (26%) je téměř stejně jako záporných (31%). Podle očekávání je však nejvíce (43%) těch, kteří říkají, že je to přibližně stejné.
Když se jako senioři porovnáváme s většinou ostatních lidí v našem věku, můžeme se cítit šťastní? Nevím, jak vy, ale naprostá většina (91%) dotazovaných říká, že ano. A víte co? O pocitech, náladě, spokojenosti a podobných věcech nerozhoduje pouze skutečný, „objektivní“ stav věci, nýbrž to, za jaký ho považujeme, jak jej prožíváme. Je to podobné jako například postoj ke konkrétním politikům nebo k vlastnímu manželství či ke zdravotnímu stavu. Chováme se podle toho, jak je vnímáme a subjektivně vyhodnocujeme.
A Afo…rismy
Na závěr dostali lidé otázku, jak rádi čtou rozmanité aforismy, citáty, bonmoty a životní moudrosti. Pětina je čte často a ráda, dvě třetiny ráda, ale někdy, kdežto zbývající desetině se nelíbí. Pro mě osobně to je zajímavý výsledek, protože těm, kterým se aforismy líbí, nabízím knížku, kterou právě chystám do tisku a kterou si již mohou (a vy také můžete) již nyní předplatit. Vše se dozvíte na tomo místě nebo na Facebooku.
Abych předešel některým komentářům: Ano, dělám si tu reklamu, ale proč vlastně ne? 1/ Knížce jsem v posledních letech věnoval stovky hodin, 2/ naučil jsem se kvůli ní v 75 letech pracovat s Facebookem (a byla to dřina), 3/ celkový výsledek prodeje nebude tak jako tak ziskový (vydáváním knih se v Česku uživí zhruba pět nebo šest autorů), 4/ pevně věřím, že knížkou udělám radost vám nebo vašim dětem. A o tom to je.
Z více než 500 aforismů (většinu jsem napsal sám) vyjímám aspoň jeden, který trochu navazuje na výsledky průzkumu: „Každý den je krásný. Jen se někdy těžko vydýchává.“
