Stará pohlednice: kniha Album starých pohlednic, České středohoří; Roman Karpaš, Pavel Koukal; vyd. 2004, novější autorka

Jak šel čas na vyhlídce na Labe u Dubického kostelíku

28. 10. 2018

Můj příběh Soutěž - Jak šel čas

Autor: Alena Tollarová

Hodnocení:

(5.1 b. / 9 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Alena Tollarová 31.10.2018 20:33

Ilono, tak příště. Jen mám trochu strach, že Tvojí rychlosti nebudu stačit. Ano, je u nás tak krásně, až to bere u srdce. Vzpomínám ráda na všechny výlety s vámi.

Jitka Caklová 30.10.2018 23:06

Krásný výhled v mnoha podobách a příležitost k zavzpomínání, jak jsme tam byly společně s několika dalšími íčkařkami a naší vnučkou Kačkou Díky.

Soňa Prachfeldová 30.10.2018 19:37

Alenko, máme u nás nádherná místa, tady jsem byla s kamarádkou nedávno a nejednou.

Zuzana Pivcová 29.10.2018 11:38

Pěkně jsi to uzavřela. A jak už se mi rýsuje z připraveného článku, budeš chodit lovit materiál na cestopisy i nadále - soutěž, nesoutěž. A tak to má být.

Dana Puchalská 29.10.2018 08:58

Ještě jsem tam nikdy nebyla a tak jsem ráda, že se aspoň takhle kouknu do míst, která jsou moc krásná.

Elena Valeriánová 28.10.2018 22:52

A tu kávu na posledním obrázku jsme tam pily spolu, viď? Když jste mě tam vzali, vůbec jsem netušila, jakou krásu mi chcete ukázat. Bylo to jak pohlazení po duši. Děkuji za připomenutí a za to, že si mohu uchovávat tak krásné vzpomínky.

Věra Ježková 28.10.2018 15:45

Prima. Dubice neznám.

Naděžda Špásová 28.10.2018 13:48

Álo, tam jsem byla naposledy loni. Taky se nám tam líbilo.

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá