Z výšky 147 m padá voda našeho nejvyššího vodopádu do krásného dolu.
Tato padající voda byla v mém životě několikrát oblíbeným cílem letního putování naší rodiny po Krkonošských horách. Pamatuji si dobře ještě starou dřevěnou Labskou boudu, /vyhořela 6.11.1965/. Dodnes visí její dobová, zarámovaná fotografie u mé maminky. Od Labské jen malý kousek jsme vždy čekali, až se naplní umělá nádržka s vodou, a pak, obsluha zdvihla stavidlo a voda se vyřítila obrovskou rychlostí dolů po kaskádách. Vždy to byla nádherná podívaná z vytvořené vyhlídky se zábradlím. Vyhlídka na vodopád byla jak shora, tak i z dolní části vodopádu. Ještě dnes, když zavřu oči, vidím tu nádheru a cítím tu vůni čisté vody, jejíž kapky stříkaly do všech stran. Bože, kde ty doby jsou? Odnesl je vodopád a pak dál Labe až do mého rodiště Kolína a dále až do moře – snad, nebo kdo ví, ale jsou nenávratně pryč, jen vzpomínky zůstaly. Dnes již tam stavidlo a budky pro obsluhu nejsou.
Vodopád je 147 m vysoký, jeho voda padá příkrými kaskádami z Pančavské louky do Labského dolu. Vodopád je tvořen potokem Pančava a nejvíce vody mu dodává jarní tání sněhu.
Vodopád má čtyři hlavní stupně, které mají výšku 36 m, 39 m,23m a 20 m. Jeho šířka se mění podle množství protékající vody. Pohybuje se mezi 4 až 8 m.
Vodopád je celoročně přístupný a je to opravdu nevídaná podívaná, zvláště pak i v zimě.
Od vodopádu se neváhejte vydat k Ambrožově vyhlídce, z níž jsou působivé výhledy na Kozí hřbety, Labský důl, Kotel a Lysou horu. Nenechte si tuto vyhlídku ujít.