Foto: archiv autorky

Jak šel čas v Týně nad Vltavou

19. 9. 2018

Můj příběh Soutěž - Jak šel čas

Autor: Zuzana Pivcová

Hodnocení:

(5 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jitka Hašková 19.9.2018 13:15

Krásná fotka. Život mých rodičů rozhodně romantický nebyl. Válka, mámě hrozilo nasazení v Německu (byla ročník 1921), tak se vdala a byla nasazena jako průvodčí tramvaje v Praze.

Věra Ježková 19.9.2018 12:01

Zuzko, ta úvodní fotka je krásná. Ivanko, já nemám dojem, že svět mých rodičů (v mládí) byl romantický. Byla v něm válka, tvrdá práce a rok 1948. Ale některé fotky z těch dob romantické jsou. :-)

Jana Kollinová 19.9.2018 11:49

Mě zaujala autorčina fotografie jihočeské chalupy s dřevěným plůtkem, bílým prádlem pověšeným na šňůrách podepřených bidlem, tak jak si to všichni pamatujeme z dob našeho mládí. Od stavení je pár krůčků po kamenných schodech ke klidné Vltavě. Substance nostalgie starých časů. Jak prosté, jak lidské!

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Šokující jízda trolejbusem MHD v Praze. Lidé nevěřili svým očím, co je při jízdě čekalo za překvapení

Na zastávkách či přímo ve vozech MHD každý z nás občas zažije něco, co ho překvapí, rozhodí či doslova naštve. Ale to, co zažili cestující v trolejbusu, který jsem na přepravu využil i já, bylo doslova k neuvěření.

Roman Procházka

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá

Zápisník starého muže: Kolaps po dlouhém stání

Čtu, že středoškoláci v Žatci zakončili vojenský výcvik přísahou, tři z nich při nástupu…

Zdeněk Folvarčný

Pan Králíkář

“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v Českých Budějovicích po Piaristickém náměstí blonďatá tříleťačka. Vyhlížela muže se zvířátky, které doma k dispozici neměla.

Ilona Ondráčková