Dnes už to jsou vážně poklady

Moje babička, vždycky když nás nechávala v chalupě a jela někam na řípu, tak říkala: "A ne abyste vytloukali!" Ale to my jsme určitě "vytloukali", to znamenalo šmejdili, kde se dalo. Jani, moje babička měla také parádní kousky v příborníku a několik mi jich ještě za svého života dala na památku. Různé textilní a galanterní věcičky tu zůstaly po panímámě, ale k tomu jsem neměla ten správný vztah. dvoje fajnové rukavičky ještě mám a něco háčkovaných a vyšív. věcí také.

Takovou výstavu bych si dala líbit.Asi by to byl velice příjemný relax.

To jsou nádherné věci.

Kouzelné macešky "malované" jehlou mi připomněly moji maminku, která také krásně vyšívala. Moje babička truhlu s takovými poklady neměla, ale měla jsem ráda její kredenc, ve které jsem obdivovala malované hrníčky i háčkovaným lemem zdobenou poličku. To všechno vzal čas. Zuzko, díky, žes mě na chvíli vrátila do blaženého času dětství.

Ten slaměný klobouk bych brala, v létě už se klobouky zase nosí a ty háčkované rukavičky, ty jedna pan háčkovala, několikery jsem měla, ale vyhodila jsem je nebo darovala. Je to pěkné na pohled, ty vyšívané polštáře jsou nádherné. Hezké na pohled, uklízet a udržovat bych to nechtěla.

Jsou to samé krásné věci. Pamatuji se, že moje babička měla takovou vesnickou truhlu, která měla vnitřní víko polepené svatými obrázky a měla tam uložené prádlo , parádní šátky, modlitební knížky, Děda měl zase na stěně "svůj" hřebík, kam si věšel svou dlouhou fajfku s emailovým obrázkem. Strýc sbíral zase nástěnné hodiny a měl jich plnou stěnu. Poctivě je natahoval, ale já na ně nesměla ani sáhnout. Moc mě dnes mrzí, že se ty věci nějak rozplynuly časem a nic mi nezbylo.

Zuzko, tak to jsou poklady, nádherná ruční práce. Díky za krásné fotky.

Vzpomínám na truhly u babičky na půdě, tam bylo věcí..Fajfky, tabatěrky po dědovi, kalhoty s padacím mostem,kabelky, boty a šaty..Ovšem pěkně naftalínové. Domorodá vnoučata věděla, kde je klíč..Když nás přistihla, dala se do pláče a pak nám povídala , čí co je. Jak dříve byly věci vzácné...

To je výstava na prohlížení v klidu a s úsměvem. Avšak nedovedu si představit, jak se asi tehdejší ženy v takovémto oblečení cítily. Ovšem některé z jejich osobních předmětů by se mi líbily. Fotografování bylo vzhledem k umístění předmětů v zasklených vitrinách a vzhledem k horšímu osvětlení dost obtížné.

Zuzko, díky za krásnou podívanou.