Kocourek, kterého nikdo nechtěl
Foto: autorka

Kocourek, kterého nikdo nechtěl

1. 9. 2018

Nikdy jsem nechtěla kočku, ale stalo se. Kdysi moje malá dcerka přinesla domů krabici s koťátky, že je našla vyhozená u cesty a že je jim asi zima a tak, že si je necháme." Ne, jen přes moji mrtvolu ", zněla moje odpověď. Moje malá dcerka vzala krabici a s pláčem odešla udávat po sousedech koťátka. Z pěti koťátek jí zůstal malý, takový nanicovatý kocourek, kterého nikdo nechtěl, ať ho raději utopí, že je moc maličký a asi nepřežije

Dcerka plakala a že se o něho bude starat a bude ho krmit. Kocourek byl opravdu takové malé mňoukavé nic, že jsem svolila a kocourek se stal naším členem rodiny. Musel se nejdříve zahřívat a pomalinku krmit mlíčkem, ale velice rychle se stával malým čilým koťátkem. Všichni jsme si ho rozmazlovali a dávali mu lásku. Jmenoval se Čamsa.

Když povyrostl, ale moc ne, tak se z něho stal toulavý kocour. Večer uhodila 10. hodina a on už byl u dveří a chtěl ven. Ráno, když jsem šla v 1/2 6 hod. do práce, tak už čekal za dveřmi a honem vběhl do domu a už si pochutnával na jídle, které měl přichystané. Byl to takový malý tulák, který občas přišel s natrženým uchem, ale vždy se druhý den vrátil a lísal se a byl to takový divoch.

Vždy, když jsem mu připravovala jídlo, tak u řezníka mi bylo řečeno" U Vás bych chtěl být kocourem". Vařila jsem mu rýži s játry, vždy nějaké masíčko a kocourek se měl dobře. Když jsem mu chtěla dát třeba šunkový salám, tak ho očuchal a odešel. Můj muž říkal: Vidíš, ani kocour to nechce a já to mám jíst. Ovšem to toulání mělo následky .

Jednoho dne nepřišel, druhý den také ne, až třetí den jsme ho našli u vrat celého zbídačelého, třesoucího, malého mokrého kocourka. Hned jsme sedli do auta, kocourka zabalili do deky a honem k veterináři. Měl chudák zápal plic a každý den jsme s ním jezdili na injekce, které začly  pomalu zabírat. Nikdy bych nevěřila, že dokážu takhle milovat zvířátko, které jsem vlastně nikdy nechtěla. Kocourek se uzdravil a po čase se zase začal toulat .

Je to už hodně dávno, co ho nemáme, ale moje kamarádka má 5 kočiček, o které se stará, a já  je chodím navštěvovat a vždy se těší, že přinesu nějakou dobrotu. Já mám nyní doma psa a láska je to taky veliká.

 

Můj příběh soutěžní příspěvek
Hodnocení:
(5.1 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zdenka Jírová
My jsme vždy měli doma kočku, tak jsem od dětství k nim měla vřelý vztah. Mnohokrát za život jsem " udávala" nějaká koťata a doufala , že do "dobrých" rukou, I dnes mám dvě kočky , které původně " nikdo" nechtěl. Život bez zvířátka si ani nedovedu představit.Jsou to věrní přátelé.
Eva Mužíková
Přiznám se vám, že kdybych si nepořídila po odchodu Bertíka papoušky, uvažovala bych určitě o kočce. Přestože je soužití s ní jiné, je to přeci jen živý tvor, který vás doma radostně přivítá.....
Věra Ježková
Krásně napsané. Když se mě před několika lety zeptala přítelova dcera s manželem, jestli mají dát tátovi k narozeninám kočku, řekla jsem nejdřív, že ne. Ale během chvíle jsem to odvolala. Nijak zvlášť jsem se na ni, já psová, ale netěšila. Pak přivezli z útulku takového mouratého drobečka, který první noc probrečel, a já jsem k němu pocítila obrovskou něhu. A ta trvá dodnes. Včetně velké lásky.
Libor Farský
Miloučké...
Ilona Erika Kolář
Moc si vážím lidí, kteří zachrání nějakého zvířecího tvorečka.
Marcela Pivcová
Optimistické vyprávění o zvířatech čtu velmi ráda a v duchu děkuji všem, kteří nějaké zvířátko zachrání - nejen tím, že je třeba vezmou do své domácnosti ale i jakoukoliv jinou péčí (umístění v útulku. krmení, léčení...). Je dobře, že takoví lidé jsou!
Zuzana Pivcová
Takhle se, Maruško, stávají z normálních lidí "kočkomilové". Vyprávění mě moc oslovilo a děkuji za něj.
Naděžda Špásová
Hezký příběh, kočky mám taky ráda, ale vyhráli to pejsci. :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 45. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?