Tři krátké příběhy

Velmi působivé příběhy. Asi každý z nás nějaký podobný zná, nebo dokonce prožil. Díky.

Moc hezký článek. Každá doba měla své hrdiny. A je smutné, že dnes si někteří lidé tohle neuvědomují. Nebo snad si to uvědomit ani nechtějí. Děkuju moc.

Takovýchto krátkých příběhů plných bolesti mám prožitých na celou knížku, kterou jsem, jen tak mimochodem, chtěla napsat. Ale pro koho? Koho to dnes zajímá? Stejně sytý hladovému neuvěří a zkušenost je nepřenosná. Jak jsem napsala na závěr svého článku, Můj nejen 21.srpen 1968, "Kdo mne dnes může soudit za moje názory, přece jsme také měli možnost pohodlně žít v nevědomosti." Přesně jak píše Mirek H. v příspěvku níže......

Každý asi není statečný... Ale ani dnes bychom neměli mávnout rukou nad bagatelizováním toho temného období. Nemohu se smířit s přístupem typu: "Mě se tenkrát nic zlého nedělo. A že se dělo jiným ? Kdoví, jestli si za to nemohli sami. Kdyby byli zticha, nic by se jim nestalo".

Nejsmutnější na tom je, že většina z nás patří k těm, co přihlížejí. Osobní statečnost je velká věc.

Oldo, za zveřejnění těchto příběhů Ti moc děkuji. Jsou pro mě zcela věrohodné, protože jsem se i já s obdobnými osobnostmi i jejich osudy náhodně setkala. O některých příbězích jsem se dozvěděla ve vojenském archivu při pátrání lidí po předcích. Bylo by to také na samostatný článek, ale něco někteří lidé nechtějí číst.

Moc hezké, děkuji, že jste to napsal.