21.srpen 1968: Den plný hrůzy a strachu

S malou troškou se připojím i já.21.8.68 jsem jela do práce vlakem(předtím mě a mého hocha budila skorotchýně s tím,že v 5hodin ráno dávají nějakou "přiblblou hru v radiu.Bohužel nebyla to hra,ale pravda.Vlak zastavil mimo stanici a čekali jsme,až přejedou tanky.Pracovala jsem na nádraží,když se ozval telefon a bylo mi sděleno,že musím zakrýt název stanice(nevím,kdo mi volal,ale se zlou se potázal) odpověděla jsem,že tanky už jsou za horama a pokud chce ještě zakrývat název,nechť vstane z polstrované židle a jde to udělat,protože je to ve výšce 5-7metrů a že se nehodlám zmrzačit.Víc se nikdo neozval a název tam je doposud.

Děkuji za všechny komentáře. A to jsem ještě nenapsala, jak moji dva puberťáci chtěli bojovat, s kamarády domlouvali partyzánštinu, jak budou vojákům ničit techniku, seženou si zbraně a podobně. Naštěstí jsme jim to, s ostatními rodiči, vysvětlili a rozmluvili. Vůbec to nebylo lehké.

Olinko, svůj příspěvek si napsala velmi emotivně, působivě. Četla jsem se zatajeným dechem. My jsme byli daleko od středu dění. V Jeseníku nahradila naše vojáky ruská posádka. Takže střety s nimi byly, hlavně po Palachovi a pak po hokeji.

Pamatuji se i na 1.výročí.To jsem pracovala na nám.Svobody.Celé náměstí bylo obklíčené,uzavřené a ve všech ulicích plno stávkujících.U Moravanky vodní dělo,cestou na vlak nás zasáhl i slzný plyn.

Já jsem v té době byla čerstvě po maturitě,takže jsem v Brně před pobočkou Českého rozhlasu na Leninově ulici mluvila do vojáčka,který ,,bránil " rozhlas a kolem mne stála skupina lidí a žádali mne,abych mu překládala jejich otázky.To byl te lepší zážitek.Mnohem horší bylo koukat se do hlavně tanku,který a nás mířil na náměstí Svobody.A nejhorší zážitky má můj bratr,který při 1.výročí 21.8. demonstroval na brněnském nám.Svobody a tehdy je mlátili čeští milicionáři.Bráškovi se podařilo utéct po nějakém lešení,ale jeho spolužák neměl to štěstí,skončil ve vězení a pak ho vyhodili z dvanáctiletky.Milicionáři se chovali hůř,než ti vykulení ruští vojáci.

Olinko, v Praze jste to měli „z první ruky“. Nepovedené to bylo, bohužel ne žert.

Sice jsem to přímo nezažil, byl jsem v té době na studentském táboře v Anglii, ale dokážu si to přestavit. Pokusím se tedy také napsat něco o tom, jak jsme ten hrozný den prožívali v Anglii.

Olinko, při čtení mi běhal mráz po zádech. Byl to strašný den a pak následovala dlouhá doba...… I u nás byly tanky a nakonec mnoho let kasárna plná Rusů. Moc dobře se na to nevzpomíná.

Ani na "venkově" to nebylo méně děsivé. Tanky kolem nás jely od německých hranic. Dodnes mi běhá mráz po zádech. Ten den se nejen pro mě z Rusů stali rusáci.

Pro nás byla Praha daleko, ale tanky na dosah. Přijížděly přes hranici z Polska. Byli jsme jimi doslova obklíčeni. Ten temný hukot slyším ještě dnes. V ulicích Prahy to muselo být ještě děsivější.