Příběhy naší republiky: Prázdniny na venkově

Krásná vzpomínka na prázdniny.

Děkuji vám. Naďo, zato zbytek roku býval jako z dramatu.

Krásné vyprávění. Připomnělo mi to i mé dětství.

Věrko, vypadá to jako idylka a pro tebe asi byla. Já jsem na vesnici žila, vzpomínky samozřejmě mám, taky jsme lumpačili, ale jako o krásném životě se o tom fakt mluvit nedá. Na dovolenou bych tam rozhodně nejela. Když jsem četla tvůj článek, tak mi to připadalo, jako z románu. Neboj, nechci ti vzít tvoje zážitky z dětství, naopak ti je moc přeju.

Věrko, se zaujetím jsem si přečetla tvé milé vzpomínky na mládí. Nikdy jsem nikde na prázdninách nebyla, jen 2x v pionýrském táboře. Naštěstí u nás bylo krásně, ale není se kam vracet, většina míst, která jsem milovala, už změnila svou tvář k nepoznání.

K Vašemu milému vyprávění a k příspěvku od Zuzky bych ještě dodala, že kromě lesů s borůvkami a houbami jsme mohly mít i vlastní kočky a psy, což předtím ve městě možné nebylo,

Moc hezká vzpomínka. A pěkné fotografie. Děkuju.

Pro městské dítě, které takhle trávilo léto s vědomím, že se pak vrátí domů do města, to muselo být idylické. Pro nás bylo konečné přestěhování z města do tehdy hodně zaostalých venkovských podmínek dost nemilé. Ale i tam jsem si dokázala najít něco, co mě těšilo. Právě třeba jarní louky plné neznámých kytiček a letní sbírání borůvek a hub. :-D

Báječný článek, díky.