Ale od začátku. Nechybělo mnoho a Vilém se stal výtvarníkem. Ekonomická situace rodiny Vrabcových však nedovolila syna na studiích vydržovat. Proto se po první světové válce vydává do Berlína. Získal práci coby aranžér tehdy největšího berlínského lahůdkářství Kempinski a navíc pracoval v kuchyni. Ovšem ani dvě práce nestačily na pokrytí studijních nákladů, Vilém je po roce donucen studia ukončit. Vrátil se do Prahy, získal práci u Lipperta jako aranžér výkladních skříní. Tu a tam se dostal i do kuchyně a předvedl některé finesy studené kuchyně, kterým se naučil. Tam někde zřejmě začal přerod aranžéra v kuchaře.
Přišlo také období cestování a poznávání, už víceméně jen v oblasti pohostinství. Porozhlédl se v Rakousku, Německu i Švýcarsku a Londýně. Po návratu pracoval v Puppu, také v Esplanade v Mariánských lázních. Klíčové pro jeho další profesní vývoj bylo angažmá v Ostravě. Tam se – jako kuchař Automatu Grand, ujal vedení kurzu na Obchodní akademii. Ale aranžérského! Původní touha, z níž se časem stal koníček, tedy znovu přišla ke slovu. A to tak, že veleúspěšně. Vrabec získal ministerský dekret na pořádání pravidelných kurzů – o vaření! S těmi se vydal na turné po vlasti.
Jeho cílem bylo založení vlastního kuchařského učiliště. Díky turné získal potřebný kapitál, a v roce 1929 – jako osmadvacetiletý!, otevřel odborné kuchařské učiliště, kde se objevovaly i hvězdy tehdejší umělecké Prahy. V učilišti zůstal prakticky až do roku 1961, kdy odešel na odpočinek. Ovšem s jednou významnou změnou. Díky Únoru 1948 přestal být jeho majitelem a ředitelem. Naštěstí pro generace mladých adeptů gastronomie mu však dovolili tam v roli odborného učitele dále působit.
Ovšem Vilém Vrabec nebyl jen pedagog, ale také mimořádně plodný a výborný autor. Svou první knihu vydal v roce 1931 – šlo, tuším, o první vydání věhlasné Studené kuchyně. Do roku 2015, kdy naposledy vyšla jeho Velká česká kuchařka, proběhlo více, než sedmdesát vydání vlastně reedic všech jeho titulů. (Z toho jich 19 vydal vlastním nákladem sám autor – do roku 1947, 42 vyšlo v ostatních československých a českých nakladatelstvích. A nebyly to malé náklady, roku 1968 jí vydalo Státní zdravotnické nakladatelství těžko uvěřitelných 149 000 výtisků. Čtyřikrát pak přišla s cizojazyčnými verzemi Artia. Pro úplnost uveďme ještě šest vydání v odborném nakladatelství v Lipsku a jedno v Nizozemsku.) V konečném množství výtisků, jak už výše řečeno, blížícímu se počtu dvou milionů!
Za všechny jeho tituly zmíním jediný, méně známý - Jak se vaří při Dunaji. Tak trochu totiž připomíná, že v tomto „hrnci“ se dílem zrodila i kuchyně naše, česká. I kdyby byl býval Vilém Vrabec vydal „jen“ Velkou kuchařku a víc už nic, zaslouží si více pozornosti, než se mu jí dnes dostává.
Milan Ballík