Nebezpečné nálepkování. Znáte ho?

Z každého příspěvku, byť psaného odlišným způsobem podle povahy a způsobu vyjadřování, cítím vlastní zkušenost s tímto tématem. I já sama jsem byla občas posouzena člověkem, který se cítil být k tomu povolán, aby se ke mně vyjádřil. Někdy se mi to doneslo, a mrzelo mě to,někdy se to řeklo přede mnou, a stejně jsem neměla šanci to změnit, jistě v mnoha případech jsem byla hodnocena, aniž bych se to dozvěděla. To byl ten nejpříznivější případ. Nedělám to druhým, abych se k nim takhle vyjadřovala. Nepovažuji to za fér vůči komukoli. Nejsem v jejich kůži a proto nych jim třeba jakýmkoli vyjádřením mohla ublížit. Myslím, že všechno jde vyřešit jinak, než tak, že vynesu soud,o který druhý nestojí. Když například se s někým dostanu nečekaně do sporu, spíš mu řeknu, vidím, že máš dneska hodně špatnou náladu, ale já nestojím o to, abych to odnesla. Tak si budu hledět svého, bude to asi lepší. A jdu mu z cesty. Což nepovažuji v dané chvíli za zbabělost. Co komu pomůže, když se do krve pohádame. Ve snaze mít navrch a toho druhého za každou cenu uštěkat. Ze svého okolí a bohužel i ze své rodiny znám přesné formulace usudků, nad kterými člověku pomalu zůstane rozum stát. Nechci být konkrétní. Co bylo, bylo. Nicméně jsou lidi, kterým.má člověk důvod se prostě vyhnout a nevyhledávat je. Ať si to přeberou, jak chtějí. Nebo by jim snad bylo milejší, abych jim řekla....právě ses zachoval nejen neadresné, ale i nespravedlivě a naprosto mimo realitu. Teda stručně jako blbec. Jejich reakcí by nejspíš byla scéna. Zatímco oni si myslí, že jejich soud nad někým je výstižný a že na něj mají morální právo.....

To nálepkování je obvykle specialitou lidí hodně mdlého rozumu - většinou nálepkují lidi, které nedokážou pochopit. A je jedno, jestli je to "odvázaný" umělec, člověk s tělesnou vadou či jen hezká holka, na kterou ten nálepkující primitiv nemá. Je sice snadné si to takto sám pro sebe vysvětlit, ale žít se špionem za oknem je docela náročné.

Všímat si druhých je správné a přirozené, zesměšňovat druhé správné není. Kdo se dovede podívat i na své chyby, nesoudí tak snadno druhé. A přejímat bezmyšlenkovitě názory druhých je také chyba. Není nad to se s člověkem seznámit a udělat si vlastní názor. Já myslím, že se všichni máme celý život co učit...

Jejda to znám. A nejsem sama,jak tak čtu. Šprtka, žalobka, drzá, hodná,spící panna, to bylo ve škole. Ale i slepejš, ale to je už dávno. A pak v dospělosti to je fakt na pováženou. Kdo nemá nervy jak "kotevní lana v Hamburku" a je lepší zmizet. Přece se nebude trápit nesmysly. Já mám v sousedství dámu a té všichni hromadně říkáme Oživlé rádio. A nikdo jí to už asi neodpáře. Ovšem může si za to sama bábrle děs - běs.

V naší rodině se nálepkování nekonalo, prostě každý měl své jméno. Peklo s nálepkováním, pro mě osobně, začalo s přestupem z obecné školy na druhý stupeň. Podmínky ze kterých jsem pocházela a fyzické "nedostatky" byly dostatečnou inspirací pro autory a jejich "poskoky". Poznamenalo mě to na dost dlouho a není zrovna snadné se z toho vymanit. Je to takový druh šikany, který verbálně i nonverbálně zraňuje na těch nejcitlivějších místech.

Souhlasím. Někoho označit nálepkou bývá někdy pomalu doživotní. Je pravda, že toto platilo mnohdy už ve škole. Někteří učitelé si o jednotlivých žácích vytvořili svůj názor (je to lajdák, drzoun, vzorná žákyně) a nebyli ochotni ho měnit. Někteří žáci si pak řekli: Proč se snažit. stejně mi nedá lepší známku...Opravdu si to pamatuji. A když se takový názor na jedince třeba rozšíří v celé malé obci, tak to aby se ten dotyčný mnohdy raději odstěhoval, má-li možnost.

Ať je to jakkoli, mně se nálepkování nelíbí od dětství. Ale vím, že se s tím nedá moc dělat, možná jen toho hlupáka, co nálepky rozdává, upozornit, že to tak nemusí být. I když se to často děje mezi přáteli, může to dotyčnému minimálně pokazit náladu.

Nálepkování bylo a bude. Např...kráska, šprt, hovňousek. budiškničemu a pod. Myslím si , že to nemůže moc ublížit , vždyť každý ví , že je to jen hloupé přirovnání. Rozumný člověk nikoho neškatulkuje a většinou se to používá v kolektivu přátel.

Obdobné "nálepkování" známe již od útlého dětství, ze školních let nebo z vyprávění prarodičů. Asi to není totéž jako přezdívka, ale má to mnohé shodné znaky. Pánbíčkářka, andělíčkářka, drbna, grázl, sukničkář, patolízal, šplhoun, ´šprt, křivák a dále se mi nechce zabývat je těmi nepěknými nálepkami. Byly i milé přezdívky jako krasavice, šlušńák, sporťák, správňák. Většinou vznikaly ze znalosti jejich povahy, profese, chování a totéž platí i dnes. Rodiny, které znám se většinou nevyznačují nálepkováním vlastních příbuzných, ale setkávala jsem se s tím v pracovním kolektivu kde šéf byl onálepkován všemi možnými přezdívkami, v místě bydliště kde jsou nepříjemní sousedé nebo ve virtuálním světě, kde vám někdo prskne nálepku, které se jen těžko zbavujete. Nevšímavost je fenoménem našeho současného denního hektického žití a tak se jen nad nějakým podivínem pozastavíme a jdeme dál za svým cílem. Horší je vědomé ignorování jedince bez znalosti jakýchkoliv jeho vlastností protože to očekává okruh našich přátel, a to dle mého názoru patří do kategorie nebezpečného nálepkování bez důvodu a navíc dotčené lidi poškozuje. :-(((((

Velmi výstižné české termíny, jestlipak něco podobného existuje v cizích jazycích? Jen mi není jasné kdo je sluníčkář, vždyť opalování již vyšlo z módy. Že by to byl nějaký divňousek, který má rád lidi a usmívá se na ně jako sluníčko?