Nejvýznamnějším světeckým rodákem je bezesporu Vojtěch Preissig, který se narodil 31.8.1873 ve vile dolu Jakobi manželům Preissigovým. Vystudoval Uměleckoprůmyslovou školu a poté v Paříži studoval grafiku a spolupracoval mj. v ateliéru Alfonse Muchy i v grafické akademii Emila Delanua. Část svého života strávil v Americe, v Bostonu se stal ředitelem školy grafického umění.
Rodiče dali synovi školy, ale vychovali z něho i vlastence, který se výrazně zapsal do našich novodobých dějin. Během první světové války se umělec přihlásil do čsl. zahraničního vojska. V té době vytvořil vynikající náborové plakáty, s obrazem českého lva a textem „ Teď – anebo nikdy" . S velkým nadšením pak uvítal zrod nového Československa. Chtěl se vrátit do vlasti, ale nenalezl zde vhodné uplatnění, přestože se o něm hovořilo jako o největším grafickém umělci na světě a zakladateli české moderní grafiky. V roce 1923 navrhl nový druh písma, ale jeho tvorbu postihla rozvíjející se hospodářská krize. V roce 1931 se vrátil do Československa. Velkého uznání se dočkal v roce 1933, kdy měl velkou výstavu v Topičově salonu v Praze i v Hradci Králové. V roce 1933 byl jmenován čestným občanem obce Světec.
Politický vývoj závěru třicátých let a situace po okupaci Československa strhly Vojtěcha Preissiga k odvážné a obětavé odbojové činnosti. Vojtěch Preissig vystupoval hrdinně nejen jako občan, ale i jako umělec – se svojí dcerou Irenou - organizoval a realizoval agitační letáky a tiskl ilegální časopis „ V boj". Krátce před svým zatčením kreslil návrh na československou revoluční známku.
Dne 21.9.1940 byl zatčen gestapem a po výsleších v Praze vězněn v Gollnově a Drážďanech. Mezitím jeho dcera Irena Bernášková zemřela dne 26.8.1942 na berlínském popravišti. Vojtěch Preissig byl rozhodnutím německého soudu odsouzen ke dvěma letům a devíti měsícům káznice. Po vynesení rozsudku byl V. Preissig transportován do káznice v Bayereuthu, kde se z novin dozvěděl o popravě své dcery Inky.
I když jej tato zpráva zdrtila, dokázal přesto svým blízkým napsat tato povzbuzující slova: Ach děti, že tohle muselo být ! A přesto nesmíme klesat na mysli, nýbrž odevzdaně a statečně nést svůj úděl pro ideu skutečného lidského pokroku, i pro to, co už je nedostižné, či nepřáno nám, a co bychom chtěli zajistit našim dětem – větší životní jas a plnou volnost rozletu v něm. Musíme vytrvat, vyčkat konce světodějných událostí. Jsme v životě jako v kyvadle,nebo na houpačce, jde to rychle nebo zdlouhavě s jasným dechem, dokud se nezřítíme. Tedy, byl-li ten temný Irčin den zase jedním z nejnižších poloh v našem životním houpání, mohli bychom čerpat pro sebe trochu útěchy a dalšího odhodlání z jistoty, že budeme nyní nevyhnutelně zase stoupat vzhůru.
V červenci 1943 měl Vojtěchu Preissigovi vypršet trest a jeho nejbližší očekávali jeho propuštění. Německé úřady ale rozhodly jinak – jako na nebezpečného odpůrce „třetí říše“ na něj uvalily tzv. ochrannou vazbu a transportovaly jej do koncentračního tábora Dachau, kde 11.6.1944 zemřel následkem vysílení a útrap.
Přínos Vojtěcha Preissiga k osvobození Československa byl po válce několikrát oceněn – v roce 1947 mu byl in memoriam udělen Československý válečný kříž a v roce 1992 Řád T.G.Masaryka II. třídy. Jeho dcera Irena Bernášková byla v roce 1998 vyznamenána in memoriam Medailí za hrdinství.
Každá doba má své hrdiny, více či méně známé, a český malíř a grafik Vojtěch Preissig patří právem mezi přední a nejvýznamnější osobnosti nejen Ústeckého kraje.
Tento silný příběh uveřejňuji z velké úcty a obdivu k našemu rodákovi Vojtěchu Preissigovi. 31.7.2018 uplyne 145 let od jeho narození.
Čerpáno z publikace: 800 let obce Světec autora Pavla Koukala a z publikace Vojtěch Preissig ze Světce do světa
