Jeden den naší kočičky

Článek o kočičkách si vždy ráda přečtu / ale i o pejscích/. Sama mám 2 kočičky, tu starší už 11 let z útulku a druhé jsem se ujala od rodiny, která na ni neměla čas ani asi chuť se o ni starat. Tu mám 4 roky. Už jsem o nich, ale i o jiných kočičkách jsem sem psala. Jsou to roztomilé společnice, bez nich bych se neobešla. Jak teď píši toto povídání, nacpala se do košíku na papíry u PC ta větší - ragdoka. nevím, proč se cpe do tak malého košíku, ale ona je se mnou ráda.

Ali, mám radost, že tě Bišinka rozezpívala. Na písničku si ale nevzpomínám.

Tohle už sice není koťátko, ale stejně jsem si hned začala prozpěvovat - Kotě se má, kotě se má, to má zkrátka časy zlatý ... pamatujete?

Děkuji. :-)

Zvířecí vyprávění mne vždycky zaujme a zvířecí fotky jsou většinou krásné a hlavně přirozené. Kočka si nikdy pro krásný úsměv nemusí říkat "sýr" a na povel se nebude spokojeně rozvalovat. To musí ona sama chtít! Myslím, že já mám v počítači ze všech fotek nejvíc právě kočičích.

Věrko, to je reportáž ze života madam kočky Bišiny, kde jste vy dva jejími společníky. Líbí se mi to.

Děvčata, děkuji i vám za milé ohlasy.

Milá paní Věruško. Mám kočičku Berušku. Je jí 11 roků, ale pro mne je to stále kotátko. Vaše fotogalerie je skoro stejná jako ta naše. Přeji Bišince i Vám hodně krásných dnů.

Já nejsem majitelem žádného domácího mazlíčka. Z fotografií ale vidím, jak moc vám přirostla k srdci. Tak ať vám dlouho dělá radost.

Také jsme měli kocourka /Čamsíka/, kterého někdo v krabici vyhodil na silnici. Moje tenkrát malá dcerka se ho ujmula a tak jsme ho vzali do rodiny . Byl to hrozný tulák ,ale náš mazel ,který občas ze svých toulek přišel dost otrhaný. Jednou měl natržené ucho a jindy se připlazil a měl horečku a už jsme si mysleli, že nám umře. Ale zvěrolékař mu každý den píchal penicilín a on se za 5 dní otrkal a už zase šťastně běhal a začal se více zdržovat doma. Nebyl mu ,ale přisouzen dlouhý život ,když už u nás byl 5 let, tak se zase večer vydal na své toulky a už se nevrátil. To stálé čekání bylo nesnesitelné,ale nakonec jsme museli mističku, a vše co našemu kocourkovi patřilo odstranit a dodnes se na něj vzpomíná. Proto mě tento článek trochu rozesmutnil a foto připomnělo našeho kocourka. Ať Vám dělá pořád radost.