ilustrační foto: pixabay.com

Lékaři a "lékaři"

29. 5. 2018

Nepatřím k lidem, kteří mají tendenci zobecňovat. Tomu ostatně odpovídá i zvolený název článku. Nikdy bych neřekla, že lékaři u nás celkově za moc nestojí, právě tak, jako je neoznačím všechny za vynikající odborníky, kterých si bez výjimky vážím.

Můj příběh

Autor: Zuzana Pivcová

Hodnocení:

(5 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Eva Mužíková 29.5.2018 10:31

Ano, je to tak. " Narazit " na dobrého lékaře je výhra. Já mám to štěstí, že náš obvodní lékař je takový ten příkladný, ke kterému je opravdu " radost " chodit. Když občas poslouchám vyprávění známých o tom jak s nimi bylo v některých ordinacích jednáno nevím, jak bych na jejich místě reagovala já. Ještě dodám, že jsemdvakrát prodělala homeopatickou léčbu. Tam, kde nic jiného nezabíralo. Jsem ukázněný pacient, léčba byla úspěšná, nedám na ni dopustit.

Zuzana Pivcová 29.5.2018 09:56

Váš příběh, Maruško, ten vlastní i o dcerce, si velmi dobře pamatuji.

Marie Doušová 29.5.2018 09:38

Zuzano, pod tento článek se mohu bez potíží podepsat a plně s ním souhlasím. Zažila jsem také velmi různorodé lékaře. Dokonce mi i léčitel , kterému jsem moc nevěřila pomohl a tak bych byla také ráda , kdyby se dokázali tolerovat ,nebo spolupracovat. Šarlatáni jsou všude ,jak mezi lékaři ,tak mezi léčiteli.Přeji Všem hlavně výborné lékaře a opravdové fundované léčitele.

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá