Není nad koprovku

Napsala jste to výstižně. Není nad českou kuchyni. Možná, že by na té významné akci účastnici si dali raději tu vaši koprovku místo zauzených kachních plátků se švestkou.

To jste mě fakt rozesmála a máte mé sympatie. Já bych v takové akci úplně propadla, i když jsem během své práce ve vojenském archivu přece jen nějaký raut zažila. Ale nemusím.

Knedlíky nemusím, ale humor autorky mi chutná velmi.

Léta jsem pracovala v hotelnictví. A bylo velmi příjemné, když si hosté chválili českou kuchyni. A chtěli vědět, kde by si mohli dát klasickou českou kuchyni.Tak jsme je vždy poslali tam, kde tohle dobře připraví. Jak sami říkali jsme v Čechách a nějaká cizí jídla nás prostě nezajímají. A zejména Japonci byli spokojení. Myslím že by se měli restaurace k tomu vracet a ne nabízet pokusy o jídla, které se někdy skutečně jíst nedají. Já když jedu do ciziny chci ochutnat jejich kuchyni a nebudu vyžadovat českou klasiku.

Aktuální příběh. Staré recepty by se měly znovu používat a hlavně je nevylepšovat a neměnit.

Koprovku nejím. Ale manžel ji miluje. Tak si jí musí vařit sám pro sebe. Ale ostatní omáčky ráda mám. Prostě kde je kopr, tak to jde mimo mně.

Vtipně napsaný příběh. Gastronomie se stává uměleckým dílem ,ale jen pro určité nadšence , kteří se rádi předvádějí , ale najíst se tím nedá.

Velmi hezký příběh; pobavila jste mě. Koprovku mám moc ráda. :-)

Omáčkám zahuštěným moukou jsem už dávno dala vale, ale koprovku s čerstvým koprem a domácím vejcem občas s chutí uvařím i sním. S vařením se to v poslední době opravdu přehání, ale faktem zůstává, že jídlo je nepominutelným zdrojem zdraví, ale i nemoci. Nepochybně má vliv i na naše vztahy. Na vašem článku jsem si "pochutnala". :-)