Čeští letci pomáhali organizovat proslulý velký útěk ze Saganu

Máte pravdu. Obecně přece platí-koho zavřou, ten chce utéct. I z dobře hlídaného vězení Kolditz náckům utekli, pár lidí uteklo i z Osvětimi a Gulagů. Slavný "útěkář" Josef Bryks utekl Hlinkovcům, Maďarům, náckům, jen bolševici ho po válce v Jáchymově utýrali a ubili. Vraždit svoje národní hrdiny uměli jen Rusáci a jejich pováleční poskokové vč. ČSR. Ani Němci to po válce nedělali.

mám pocit, že o totéž se snaží většina zajatců „Britští piloti se totiž řídili nepsaným pokynem, až příkazem, že pokud se dostanou do zajetí, musejí se pokoušet uprchnout."

Kdesi kdosi psal, že p. Dvořák zemřel zapomenut. Není to tak úplně pravda, Státní archiv v Zámrsku o něm vydal knížku. A ve mě zůstal také nezapomenutelný jeho osud. Můj dědeček-býv. plukovník Masarykovy a Benešovy armády a velitel Ženijního pluku v Pardubicích měl podobný osud, i když ne tak tvrdý, válku přežil demobilizován v Protektorátu, jen mu po válce a také opět aktivnímu veliteli nová vláda lidu po r. 48 také "osladila" život. Ale s p. Dvořákem se dědeček dobře znal. Já byl v r. 1966 v týmu jakési vědomostní soutěže škol a učilišť, něco jako 10x odpověz. A měli jsme do druhého kola soutěže přivést někoho neobyčejného, zajímavého. Zeptal jsem se dědy - a on mi doporučil p. Dvořáka. Snad ze zlomyslnosti k režimu, nevím. Každopádně pan Dvořák s námi napochodoval na podium v Kulturním domě Dukla Pardubice a vyprávěl jak to bylo ve Stalag lll, a jak utíkali, i jak potom dělal velitele letiště v Pardubicích a následně bagristu. Pozoruhodný na celém příběhu byl fakt, že se to celé obešlo bez společensko-politických komplikací. S ohlédnutím do té doby musím konstatovat že to byl docela zázrak. Nebo to soudruhům nějak uniklo.

Myslím, že si nikdo neumíme představit co všechno naši letci museli prožívat, hlavně v době komunismu u nás. Bojuj za vlast a ta se ti odmění. Je to ironie , ale nehoráznost naši tehdejší vlády . Ta zničila spousty rodin . Neměli bychom na to nikdy zapomínat!

Pokud vím, tak další byli pouze Poláci. Jejich dokumentace se po válce nevrátila spolu s armádou do vlasti, nýbrž zůstala v britských archivech. Polští letci měli ve vlasti problémy hned po válce. Proto se už v červnu 1946 v Londýně nezúčastnili díky Stalinovu tlaku na prosovětskou polskou vládu slavnostní přehlídky všech zúčastněných, bojujících za války po boku Britů. Naši tam tehdy ještě byli.

Rád bych věděl, jestli se takhle ostudně zachovaly komunistické vlády k pilotům RAF i v jiných zemích sovětského vlivu.

Zajímavý článek včetně fotografií. Přežít sestřelení letadel, riskantní útěk a pak být "sestřelen" těmi, za které nasazoval život, to je smutné.

Čs. letci to měli v německých zajateckých táborech velmi těžké. Museli mít falešné britské doklady, protože jako občané protektorátu by byli odsouzeni k smrti za vlastizradu (že zradili Německo). Pokud neuprchli nebo nezemřeli v táboře, vrátili se do Británie až takřka na konci války, po osvobození táborů. Pobyt v táboře měl stejnou platnost jako služba. Avšak po Únoru stejně postihla všechny perzekuce.