Foto z pouti nezarmoutí

Děkuji vám. „Narváno“ tam bylo, protože jsem přišla v jednu, kdy teprve otevírali. Během necelé hodiny, kterou jsem na pouti strávila, začínali přicházet dospělí s dětmi.

Na matějskou pouť jsme chodívali s dětmi pravidelně každý rok. Když děti odrostly, chodívala jsem tam s manželem jen tak se podívat. Dali jsme si tam oblíbenou opečenou klobásku a zastříleli jsme si ve staročeské střelnici. Jedině tam jsem se trefila a měla jsem z toho radost. Naposledy jsme tam byli někdy před 15 lety. S vnoučaty chodím na poutě na vesnicích a 2x jsem byla s vnukem v Německu v Legolandu a Europaparku. To se s naší Matějskou nedá vůbec srovnat. Tam se mi hrozně líbilo a absolvovaly jsme spolu skoro všechny atrakce.

Po vysoké škole jsem byla zaměstnána ve výpočetním středisku, které bylo v Bruselském pavilonu(ten už neexistuje) ve Fučíkárně. Když byla Matějská pouť tak jsme po obědě chodili zajezdit v elektrických autíčkách. Užili jsme si dost legrace, ale odpoledne to bylo nepříjemné, protože hluk a hudba z pouti byla slyšet všude.

Na Matějské jsem byla 1x s dětmi a bylo to v roce 1981. Udělala jsem jim výlet do Prahy a do Nymburka ke známým. Bylo to tam fajn a synové si to na atrakcích užili.

Věrko, na Matějské pouti jsem nebyla dávno. Nějak mě neláká a návštěvy chtivé děti nejsou. Pamatuji si, že jsme tam několikrát byly ještě před Listopadem s Marcelou, když jsme se obě přestěhovaly do Prahy. A pak se svým tehdejším partnerem. To jsme stříleli na různé pohyblivé figurky v historické střelnici. To bylo bezvadné. Jako dítě jsem měla "svou" minipouť na hoře Tábor u Lomnice nad Popelkou. Tam jsem si užila všeho, co k opravdové pouti patřilo, včetně tzv. Křížové cesty pěšky na horu. To byly časy.

Hezká vzpomínka. Děkuji, Věruško, holčičko. S chutí bych Tě hned povozil v autíčku !!!