Skauti. Přežili a přibývá jich

Ještě dodatek... Každý rok naši skauti zajíždí na setkání do Beskyd. Mohyla Ivančena je pro ně všechny skutečným poutním místem...

Když můj syn studoval tak jezdil na skautské tábory jako vedoucí... Teď už jeden starší vnuk dělá rádce oddílu a mladší je řadový skautík - každý týden mají svoje schůzky. V létě jezdí na 14denní tábory, kde se obejdou bez televize, mobilů a poznávají obyčejný život v přírodě... Naučí se dobře zacházet s kladívkem, sekyrkou i jinými činostmi a je jim hezky. Znají svoje skautské zákony... A já pevně věřím, že děti, které vyrůstají na takových táborech nebudou tíhnout k drogám, cigaretám, alkoholu - ale budou poctivě přistupovat k životu a budou mít i úctu k přírodě - nebudou zbytečně kácet lesy, ale naopak podporovat jejich výsadbu...

Díky Libore, maminka byla Sokolka tělem i duší a o posledním sletu , jak odvraceli hlavu od tribuny, vyprávěla. Už jsem to málem zapomněla. V roce 1950 jsme se z Prahy stěhovali. Sokol se spojil s TV Fezko a teprve po 89. se obnovil. Máme nádherně opravenou sokolovnu z roku 1896 . Vše záleží na lidech, bohudík i bohužel.

Můj i 13 let starší bratr byl v Junáku.Díky tomu jsme doma měli plno skautských časopisů a Fóglarových knih, které jsem všechny přečetla a tak jsem o skautu věděla od mala dost. Také jsem ale od rodičů věděl, že i tom nesmím nikde mluvit.

Hlavně mi skaut dal lásku k přírodě a toulání, kamarádství a to dětem i vnoučatům. Bratr Akéla byl vzorem mnohým vedoucím oddílů v jihozápadních Čechách.Stávaly se oddíly turistů a vodáků a s obtížemi přežívaly dobu komunistické nadvlády.

Přímo u nás v D. má skauting velkou tradici. Moje nejst. vnučka chodila do skautu a já jsem jí ráda pomáhala s přípravami na skautský jarmark zv. Dokské pověsti. Koná se na zač. adventu dodnes a stále na něj chodím a u každého skautského stánku si něco koupím, aby měli skautíci korunky na činnost.

Super článek. Sama jsem byla skautkou. Dokonce jsem měla i přezdívku a bylo to super. A pak to dopadlo, jak to dopadlo. Asi tak jako to bylo u Mirka Hahna. Ale ráda na to vzpomínám.

Já osobně jsem se se skautem nesetkala, ale má vnučka je ve skautu ji dlouho, každý rok jezdí na tábor, na různá setkání i na pravidelná páteční setkání. Je tam ráda.

To se krásně čte ...

V domě s názvem Pražské kreativní centrum, kde sídlí i naše redakce, našel své místo i Skautský institut. Sice o nich zde nic bližšího nevím, ale před pár lety jsem navštívila výstavu o skautingu v Muzeu Hlavního města Praha. Ta byla vysoce zajímavá, i dojemná. Mě jako mladou skauting minul.