Ticho. Proč chybí v našich životech?

Problém je v tom, že zvuky nevnímáme jen ušima, ale celým tělem, které je tvořeno z velké části vodou. Každý zvuk, i ten, který nevnímáme, registruje naše tělo jako když hodíte kamínek do vody. Čím silnější, tím "větší kruhy a údernější vlny". Mám ráda živé ticho - když vnímám ševelení listí, bzučení hmyzu, bublání potoka, vzdálené hlasy. K šílenství mě přivádí pobyt v lese pod sněhem. Tam je takové ticho, že hučení v mém uchu připomíná letadlo, které mi neletí nad hlavou, ale hlavou. V prostorách s příliš hlučnou hudbou nebo v blízkosti trafostanic a elektrických generátorů se nemohu zdržovat, rozvibruje mi srdce. Jsem ráda, že nežiju ve městě, jen v městečku. :-)

Mám ticho ráda a mám ho dostatek. Někdy z něj prchám mezi lidi, někdy se do něj od lidí uchyluji.

Absolutní ticho začne být hodně rychle nesnesitelné (myšleno ve zvukové komoře). Ovšem relativní ticho, např. když se zavřu ve svém pokoji a žádný soused zrovna nevrtá je ideální pro meditaci. Soustředěním se snadno odbourám běžné šumy.