Foto: autorka

Naše boxerka - rozloučení

20. 2. 2018

Můj příběh

Autor: Jitka Chodorová

Hodnocení:

(5 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Marie Magdalena Klosová 23.2.2018 16:06

Zdravím, Jitko, snad to brzy přebolí. mm

Marcela Pivcová 23.2.2018 08:59

Paní Jitko, připojuji se k příspěvku Zuzky, dovedu si smutek z rozloučení se zvířátkem živě představit.

Jitka Chodorová 23.2.2018 08:40

Děkuji všem, kteří si podobný smutek zažili, a Evi M., je mi líto, nevěděla jsem, že Bertíka už nemáš, a věřím tomu, že se někde tam nahoře s Ladynkou potkají.

Eva Mužíková 21.2.2018 19:13

Jitko, moc vám všem rozumím, dnes jsou tomu tři měsíce, kdy jsem se rozloučila s Bertíkem a stále to bolí. Pro mne je jakousi náplastí na bolest to, že odešel naprosto nečekaně a netrpěl. Třeba se tam ve psím nebíčku s Ladynkou setkají.

Soňa Prachfeldová 21.2.2018 09:52

Jitko, bolí to moc, kolikrát už jsem to smutné loučení zažívala,mkaždý pejsek má svoji specifickou povahu a to člověk zřetelně vidí, když vzpomíná. Nechali jste si štěňátko z posledního vrhu ? Ladynka byla moc hezká.

Zdenka Jírová 21.2.2018 00:46

Cítím s Vámi, před 3 roky jsem se podobně musela rozloučit s milovaným kocourem. Jsou to členové rodiny a rozchod je proto vždy bolestný.

Anna Potůčková 20.2.2018 19:03

To je mně moc líto, sama jsem velká pejskařka a vím co to je, když člověk ztratí velkého přítele a mazlíčka. Ale když je v srdíčku, žije dál.....

Helenka Vambleki 20.2.2018 18:18

Jitko, všechny předešlé rady mají kus pravdy, ale musí tě těšit, že moc netrpěla. Hlavně na ni všichni vzpomínejte zvesela, ani ona by určitě nechtěla, ať všichni byli smutní.

Alena Vávrová 20.2.2018 17:56

Ano, budiž Ladynce země lehká, nezapomenete, ale pookřejete s novým tvorečkem.

Hana Polednová 20.2.2018 15:46

Jitko, ano, smutné loučení zažije každý se svým zvířecím miláčkem. Lady byla opravdu ještě mladá, tím více to bolí. Také jsem to prožívala, proto s vámi tolik cítím. Vzpomínáme na své miláčky, v našem srdci vždy zůstanou.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá