Příchod – odchod – návrat
FOTO: autorka

Příchod – odchod – návrat

10. 2. 2018

Bylo pondělí 14. 4. 2014, jak příznačné datum, téměř znamení. Sledovala jsem v TV Studio 6 a upoutal mě rozhovor moderátorky s Táňou Havlíčkovou a Zuzanou Pivcovou, v té době s ženami mě zcela neznámými. Při poslechu tohoto rozhovoru, kdy tyto ženy hovořily o stylu oblékání a celkovém pohledu na ženy v pozdějším věku, jsem si uvědomila, že změna je život, tak proč to nezkusit a šla jsem, jak se říká, „do toho“. 

Bezprostředně po řádném zaregistrování a přihlášením-se do dlouhé řady zájemkyň o Senior Fashion, jsem se představila prvním, a to soutěžním článkem o titul Lady sympatie. To byly první moje nesmělé krůčky na i60. Poznala jsem zde celou řadu príma přátel a dokonce i absolvovala dvě módní přehlídky. První v Liberci u příležitosti Měsíce v růžové a druhou v Praze Na Marjánce. Obě se pro mě staly nezapomenutelným zážitkem. Následně, během tří let jsem se v dalších třiceti šesti článcích vypsala ze svých radostí, převážně však starostí, z dětství, dospívání, mládí..... a otevřela tak svoji nejednu třináctou komnatu. Mylně jsem se domnívala, že u každého najdu pochopení. Občas jsem se někomu „vyplakala na rameni“, občas mě někdo z lítosti „po rameni poplácal“, ale někdy přišla i „herda do zad“. Psala jsem totiž bez špetky sebereflexe a tím skočila do víru, aniž bych tušila, jak se mnou zatočí a následně mě vyplivne. Cítila jsem se jak zmuchlaný papír, ale byl to můj vír i moje rozhodnutí odejít. V tu chvíli jsem pocítila obrovskou vlnu svobody z uvědomění-si, že nemusím nikomu nic vysvětlovat, bránit své postoje, svá rozhodnutí komentovat a hlavně, nemusím odolávat různým atakům. Ale zároveň to byla i velká škola pro můj další život.

V mezičase jsem si prošla jakousi pomyslnou „léčbou tmou“, získala nový úhel pohledu na život jako takový a sebepoznáním došla k závěru, že co žádám od sebe, nemohu žádat od druhých, neboť každý má právo rozhodovat se sám podle svého. Informace, které mi o mé osobě přicházely, hlavně typu „jedna paní povídala“, jdou od té doby mimo mě, protože nejsou o mně, ale vypovídají pouze o autorovi dané informace. Stala jsem se takovou, jakou chci být já, a ne takovou, jakou mě chtějí mít druzí, prostě sama sebou

S pocitem, že mi virtuální přátelé chybí, jsem se vrátila. Bohužel, nebo spíše Bohudík?, jsem se vrátila i do starých pořádků, které na i60 panovaly dlouho před mým odchodem. Proto také díky zkušenostem z minulého působení na i60 intuitivně poznám, odkud „vítr fouká“, a také poznávám, že nejsem sama, kdo se na portál vrací. Po různých atacích na chatu, ale občas i v diskuzích u článků, už "nezalézám do kouta" jako v minulosti, neboť jsem svobodný člověk. Patent na rozum sice nemám, ale mohu dát najevo svůj postoj tím, že řeknu svůj názor, aniž bych komukoliv názor vyvracela, nebo oplácela kritikou názoru opačnému. Přísloví, „Nevadí, že jsem bita, hlavně, že se peru.“, není mým krédem.

Uznávám filosofii, že každý je takový, jaký je, a vím, že nikdo se nebude řídit podle mých představ. Proto také nikdo nemůže klesnout v mých očích, a v nikom se nemohu zklamat, neboť vím, že moje zklamání v komkoliv je pouze moje selhání.

Moje životní krédo zní: "Boty, ve kterých chceš kráčet životem, stejně jako cestu, po které chceš kráčet, si musíš vyšlápnout sama".

A toto je video, díky kterému jsem poznala skvělý portál i60 a jsem ráda, že mohu být jeho malou součástí.

 

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1096902795-studio-6/214411010110414-studio-6-ii?index%5B%5D=320374&x=67&y=17

 

 

Úvodní foto: autorka

 

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jitka Caklová
Evo, děkuji Ti, že jsi názorně předvedla, jak taková "herda do zad", o které jsem psala v článku, vypadá v reálu. Víc nemám co bych k této věci dodala.
Jitka Caklová
Evo, nač a zač tolik zášti? Kam se poděla Tvoje pověstná „veselá kopa“? Myslíš, že jsi sama, kdo ví své? A vůbec, já o „Africe“ nezačala a jak se říká, „Čím víc se do hovínka píchá……“ a „Kdo chce kam….“. Ale jak správně píšeš, "....zorganizovali/y jsme s Vandou....“, "Bylo jen na mně, kdo to (tam) bude.", „…. byla jsem to já, která Ti tenkrát Tvé rozhodnutí z íčka odejít rozmluvila.“. Ano, bylo nám tehdy oběma jasné, proč v sestavě pro „Afriku“ nemohu být a bylo mi to vzhledem k našemu přátelství opravdu líto. A proč jsi mi tehdy odchod z íčka rozmluvila, víš také nejlíp sama. To, že zmizel můj, také veršovaný, diskuzní příspěvek (postesknutí) na moji neúčast v „Africe“, je logické. Po zrušení mého profilu na moji žádost v loňském roce, jsem požádala Redakci o smazání všech mých článků a tím pádem došlo i ke smazání všech mých příspěvků napříč portálem. Že ale byly zároveň smazány všechny posměšné, až urážlivé příspěvky (a že jich nebylo málo), padající tehdy na moji hlavu od některých účastníků, ale i nezúčastněných, je mi záhadou. Zřejmě vyšší moc. Proto si je už nikdo, jak píšeš, u básničky na Tvém profilu, BOHUŽEL NEMŮŽE přečíst. To, co jsem v ten večer prožívala, vím jen já a Radek. A jen pro dokreslení celé záležitosti těm, kteří nepamatují, nebo neví o co tehdy šlo a jako reakci na Tvůj včerejší diskuzní příspěvek, dávám níže odkaz na moji básničku, „vypocenou“ v slzách. „Buchta domácí“ ze dne 27.1.2015, byla moje reakce na tehdy, už tak dost vyhrocenou situaci: https://www.i60.cz/clanek/detail/10678/buchta-domaci Tato moje básnička zůstala na portálu díky tomu, že ji převzala Redakce. Paměť mi také dobře slouží, nechci oplácet stejnou mincí a psát o povaze Tvé. Nech tedy laskavě na ostatních, Evo, aby si úsudek o mé povaze udělal každý sám. „Není všechno zlato, co se na povrchu třpytí“.
Eva Mužíková
S magazínem i60 na výletě v Africe! 25. 1. 2015 Pravidelně sleduji rubriku OTÁZKA DNE. V nedávných dnech jsme zde vyslovovali přání, kam bychom se chtěli podívat. Města, hory moře, přání splnitelná, nebo jen nesplnitelná touha po poznání zemí našich snů. Jelikož se říká, nic není nemožné, zorganizovali jsme s Vandou zájezd do země jejích snů, do Afriky, státu Botswana a okolí řeky Okavango. ... Tak to bylo, ale s jedním rozdílem, nežli píše pisatelka příspěvku níže. Tento nápad a celá básnička vznikla jen v mé hlavě, celou jsem jí jen já složila a koho jsem v básničce jmenovala, s tím jsem tuším i projednala, zda s tím souhlasí. Bylo jen na mně, kdo to bude. Nikdo ale netušil, o čem bude. To co následovalo, když spatřila světlo světa si může každý přečíst v příspěvcích na mém profilu u této básničky. Dokázala jsem to, co bylo účelem - POBAVIT VÁS , nic víc. Je opravdu škoda, že slova paní Caklové zmizela, zrovna tak jako její báseň o buchtě. / To ale asi ne proto, že by někomu vadila, ale asi proto, že došlo ke zrušení VŠEHO, tudíž i jejích komentářů u všech našich článků, když se rozhodla odejít. Určitě si na to mnozí z vás pamatují, jak to tenkrát bylo a proč ta odezva. Tak opatrně Jitko, ten " nejhorší zážitek na íčku " jsi si zapříčinila sama svojí povahou.. Pokud mi paměť slouží, byla jsem to já, která Ti tenkrát Tvé rozhodnutí z íčka odejít rozmluvila. Nech si svoji Třináctou komnatu uzavřenou a uvědom si prosím, že já jsem dosti silná na to, abych Tvým případným " pravdivým informacím" dokázala čelit. ALE i rozumná, proto nemám zájem. Vím své, a Ty píšeš jen to, s co se Ti hodí. Nebojím se Tvých stále opakovaných frází, ale nechci aby zde vznikaly nekonečné nedůstojné diskuse, jako tomu bylo u některých příspěvků již mnohokrát. Přeji Ti, aby jsi zde na íčku vytrvala a aby Tě Tvé vyšlápnuté boty niky nikde netlačily, ať zvolíš jakoukoliv cestu....
Anna Čípová
Jitko, vždy jsem obdivovala tvoji otevřenost. Jsem ráda, že jsem tě poznala osobně. A "boty i cesty" máš už dávno dobře prošlápnuté.
Jitka Caklová
Pro mě toto byl první pokus někam se začlenit, jak jsem napsala v článku. V minulém období, v mezičase i v současnosti jsem poznala hodně dobrých přátel a ti mi zůstali. Ti "na oko", jak se hezky česky říká, se sami dřív nebo později "propíchnou" sami. Ilono dobře, ale bez poznání vlastních nedostatků, bych se těžko mohla vrátit. Drahuško, máš pravdu, "Jediný objekt zábavy nestačí". Taky někdy nevím, zda koloběžku, harmoniku, zahradu, zahrádku, Pivní, nebo jiný čtvrtek, pořádání, nebo účastnění-se různých výšlapů, nebo na setkání na Moravu. Je toho, zaplať Bůh, dost :-)
Drahomíra Stínilová
Prošla jsem si několika, jak jsem myslela, literárními blogy, kde mě například pro nějakou vtipnou poznámku o výroku pana Klause kdosi napsal, že věděl, že jsem komunistka, aniž by si přečetl moje předešlé povídání. Do očí by mi to neřekl. Proto si nacházím přátele, se kterými mohu někam zajít, popovídat a jsou naladěni na stejnou notu. Nebo v knihovně půjčím pěknou knihu, o které mohu přemýšlet a dohadovat se jen s vytištěnými řádky. /mimochodem teď jsem objevila díky doporučení přátel Josefa Formánka, píše fantasticky/ Ne, že bych si občas nepřečetla třeba íčko a jiný virtuální zdroj. Člověk by se neměl soustřeďovat na jediný objekt zábavy.
Ilona Erika Kolář
Jitko, já nikdy nevěřila, že tvůj odchod je definitivní, věřila jsem, že se vrátíš, za což jsem ráda.
Libor Farský
Jíťo, dovolím si do příslušné rubriky ocitovat závěrečný odstavec z tohoto blogu, který uvádíš. Také mne zaujal.
Marie Doušová
Článek mě zaujal , jsem na i60 velmi krátce a ještě se mi nestalo , že by mě někdo slovně napadl. Ale věřím tomu , že se člověk nemůže zalíbit všem a tak vám držím palce k navrácení na i60.
Jitka Caklová
Po té, co jsem dala tento článek ke zveřejnění, objevila jsem na netu tento zajímavý Blog, zdá se mi, že mám s autorem hodně společného, neboť zde na íčku jsem si mnohým prošla a život jako takový jsem mnohdy musela brát spíše vážně; https://jirsch.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=276163

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 45. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?