Foto: autorka

Hovory s vlastním tělem

6. 2. 2018

Můj příběh

Autor: Hana Šimková

Hodnocení:

(5 b. / 19 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Hana Šimková 7.2.2018 20:12

Děkuji všem za hezké přivítání. Jsem tady s vámi ráda.

Hana Šimková 7.2.2018 12:27

Olinko já bych jela ráda, ale musím jezdit se psem a to je náročné. Stavte se po cestě ve Volyni.

Olga Štolbová 7.2.2018 10:42

Ahoj Hani, dobře že ses vrátila a nikam neodcházej. Je tu dobře a když se hodně lidí snaží, bude ještě líp. Pojeď s námi v červnu do Plzně, určitě bychom tě rádi viděli. Povídání moc prima. *********

Lidmila Nejedlá 7.2.2018 08:52

Jejda, Hanka se vrátila a hned je tu veselo. Chyběla jsi mi tady.

Eliška Murasová 6.2.2018 19:56

Tak jsem se taky dala do hovoru s vlastním tělem , asi si i rozumíme.....ale jen do večera, to pak se mnou smlouvá " jen ještě něco malého, sladkého, co říkáš?" a já podlehnu.No ale zítra.....

Zuzana Pivcová 6.2.2018 19:42

Jsem ráda, že ses obula do svých zdravotních problémů, a co víc, s humorem. Tak jen doufám, že teď už odsud odcházet nebudeš. Mám radost.

Alena Vávrová 6.2.2018 19:21

Haničko, ahóoj zase na íčku! Bezva článeček ;-), Ty víš jak na to!

Jarmila Komberec Jakubcová 6.2.2018 19:13

Hani jsem ráda, že opět jsi na portálu. Článek mně pobavil, moc se ti to povedlo. I já řeším stejné problémy. Doufám, že portál neopustíš a pobavíš nás opět svými krásnými články.

Jana Šenbergerová 6.2.2018 19:01

Copak tělo, to by toho chtělo, jenomže mysl mu do toho pořád vnáší zmatek a dušička se krčí kdesi v jeho hloubi. Bez součinnosti všech tří to nikdy nebude ono. Přesto se každý pokus počítá. Hezky se to četlo.

Věra Ježková 6.2.2018 18:24

Hezký článek. Ano, tělo si říká. Třeba, že potřebuje zhubnout. Jenže, co když je v rozporu s duší, která je ve stresu a nemá na hubnutí sílu, naopak potřebuje hýčkat něčím sladkým? Takové období jsem zažila několik let před odchodem do předčasného důchodu. Teď už jsem schopna vyhovět oběma.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Šokující jízda trolejbusem MHD v Praze. Lidé nevěřili svým očím, co je při jízdě čekalo za překvapení

Na zastávkách či přímo ve vozech MHD každý z nás občas zažije něco, co ho překvapí, rozhodí či doslova naštve. Ale to, co zažili cestující v trolejbusu, který jsem na přepravu využil i já, bylo doslova k neuvěření.

Roman Procházka

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá

Zápisník starého muže: Kolaps po dlouhém stání

Čtu, že středoškoláci v Žatci zakončili vojenský výcvik přísahou, tři z nich při nástupu…

Zdeněk Folvarčný

Pan Králíkář

“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v Českých Budějovicích po Piaristickém náměstí blonďatá tříleťačka. Vyhlížela muže se zvířátky, které doma k dispozici neměla.

Ilona Ondráčková