Mary Quantová: Kometa v dějinách módy

Minisukně jsem nosila moc ráda, měla jsem na ně postavu. Vzpomínám si, jak jsem byla mrzutá, když je diktát módy zrušil. A když se po letech vrátily, připadala jsem si na ně už stará a také jsem si oblíbila elegantnější sukně do půli lýtek. V posledních letech nosím výhradně kalhoty.

Minisukně jsem měla ráda a nosila jsem je. Vzpomínám, že se v této době ještě nosily šortky (mini). Sice byla malá spotřeba materiálu, ale minisukně moc praktické nebyly :-)

Nikdy jsem minisukně nenosila. :-)

Patřím k těm, co byly v 60. letech mladé a mohly nosit minisukně. Pamatuji, že se pořád sukně zkracovaly, která žena měla sukně do půl lýtek, byla stará. Za život jsem zažila snad všechny délky sukní, jaké je možné. Šila jsem si sama podle Burdy, tak to pro mě nebyl problém. Byla to krásná doba a to nejen kvůli módě, ale i krásným písničkám, které se zpívají dodnes, vznikl Semafor, objevil se Matuška i Gott.

Vzhledem k tomu, že jsem bydlela na zapadlém maloměstě, tak k nám se mini dostaly až v r. 1967. Zpočátku jsme sukně jenom zahrnovaly. Ale po maturitě na výšce, to už šlo šmahem. Protože jsem z původní vyzáblé puberťačky vyrostla v dívku s dlouhýma, a jak mi říkali, pěknýma nohama, v mini jsem si libovala. Nosila jsem je tak dlouho, jak jen to šlo. Ráda na to vzpomínám. Dnes si nevezmu sukni vůbec.

Jsem taková ta seniorka juniorka, takže za samého počátku mini jsem byla holčička. Ale později jsem si minisukní i minišatů užila i ušila hodně. A vzpomínám na ně ráda.

V souvislosti se článkem o vzpomínání musím konstatovat, že na minisukně vzpomínám velmi ráda.