Při vánočním tvoření medvídků jsem se vracela ve vzpomínkách na své dětství k tomu, jaké jsme mívali Vánoce. Kde vlastně zmizely moje hračky a jaké byly? A kam se poděli mí medvídci? Určitě jsem nějaké měla.....Ti heboučcí hřejiví kamarádi, které jsem tiskla v náručí před usnutím nebo je posazovala na stoličku a hrála jsem si s nimi na prodavačku, paní učitelku, nebo doktorku...
Klasického velkého méďu, vycpaného hoblinkami ze dřeva, mi poslala poštou moje pražská babička, tátova maminka Růženka. Byl takový rezavohnědý. Oblíkala jsem mu miminkovské oblečky po mém mladším bráškovi. Největším tajemstvím bylo něco, co měl zašito v bříšku. Při pohybu nahoru a dolů bříškem tajemně zabručel! Asi v devíti letech jsem se rozhodla pro chirurgický zákrok. Potají jsem si vypůjčila z kuchyně nůžky a bříško rozstřihla. Bakelitový váleček s dírkami jsme pořád nevěřícně převraceli tam a zpět a zklamání bylo veliké. Snad jsme čekali nějakou duši, která zasyčí a zmizí nahoru v nebíčku. Míšu jsem oblékla, ale nenapadlo mě "pooperační řez" zašít. Při hraní se za mnou trousily piliny a maminka se na mně zlobila, potom sama medvěda zašila.
Když mi bylo asi dvanáct let, moje teta odněkud dostala malého plyšového míšu. Moc se mi líbil a občas mi ho půjčila. Blížily se Vánoce a já tajně snila, že mi možná Ježíšek donese pod stromeček stejného mazlíka. Čekání na nadílku bylo neskutečné. Tehdy už jsme měli nový obývací pokoj a skříňka, do které naši schovávali tajemné balíčky, byla na zamykání. Trápila jsem se tím, že jsem se asi málo projevila, že se mi tetin míša líbí a že když se podívám asi tři dny před Štědrým dnem do skříňky a míša tam nebude, že třeba ještě stačím říct, že bych ho moc chtěla a naši mi ho ještě koupí....
Nad skříňkou byly dva vytahovací šuplíky. Ty se mi v nepozorované chvíli podařilo postupně vytáhnout a potmě jsem strčila ruce dolů do skříňky a prohmatala každý balíček, který by mohl být tvarem a velikostí podobný měkkému medvídkovi. Nic takového sem nenašla... To jsem si dala! Ty zbývající dva dny byly pro mne strašně smutné. Plakala jsem, že mě nemají rádi, no prostě zkažené Vánoce.
Po štědré večeři jsem rozbalila balíček s oblečením, dnes zvaný měkouš, a nevěřícně jsem roztrhla další balíček a z něj vypadnul....medvěd! Ale jinačí, než tetin plyšáček! Větší, rozcuchaný, s vypláznutým červeným jazýčkem! No, tak aspoň něco, asi se fakt naši snažili a ti plyšoví už v naší hračkárně byli asi vyprodaní. Najednou, kde se vzal, objevil se přede mnou ještě další dárek, zase malý a měkouš. To už jsem nějak bez nadšení trhala papír a......nevěřila jsem už ničemu! Pod cáry balíčku se objevila sametová nožka s tlapičkou, míša, medvídek, můj vytoužený plyšáček na mě nevěřícně kulil skleněná očička a mně radostí vyhrkly slzy do očí. Tak přece mne mají rádi... Nakonec vyšlo najevo, že chlupáče koupila maminka a obrečený sameťák byl od mé tety, což byl docela podraz, protože pro dárky od babičky, dědy, tety a strýce, kteří bydleli v domku přes dvoreček, jsme si chodili taky, jen o něco později...tak jak to, že míša přišel pod náš stromek? Od těch přesmutných Vánoc jsem už nikdy žádné vánoční dárky nekontrolovala.
Malého bílého medvídka jsem dostala na půlkoloně v tanečních, v šestnácti letech. Byl však zajímavý tím, že dárce na něho postupně vyprázdnil celou lahvičku tehdy populárního parfému Bycz može. Voněl ještě asi deset let. No a toho posledního jsem pak dostala v roce 1973, aby mi nebylo smutno, protože ten můj tehdy rukoval na dva roky na vojnu. Tak veliký medvěd nebyl k sehnání a koupil ho až v Porubě. Protože se styděl jet s ním v autobusu, šel s ním pěšky až do Přívozu!!!! Míša byl už takový moderní, kožíšek měl jako leskymo, látka, která byla tehdy v módě a používala se jako přehoz na sedací soupravy, a dal se česat hřebenem, kartáčem, jako ty potahy na sedačky, když měla přijít návštěva, haha.. V osmdesátých letech sloužil jako hračka mým dcerám, pak se mu už prodřely díry na tlapkách, byl vypelichaný a ošuntělý, pak se asi někde vyhodil. Zbyla jediná fotka, na které jsme s míšou a mým bratrancem. Byli u nás na návštěvě a já mu míšu půjčila na hraní.
A kde skončili Vaši plyšoví a chlupatí kamarádi a mazlíci? Ti moji už jsou asi v medvědím nebíčku a nacpávají si bříška medem a upatlané tlapky si utírají do kožíšku...
