Neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. Tak se to stalo v posledních pár dnech i na našem pracovišti.
Nejprve už v poledne přijela sanitka do naší budovy, a odvezla „omdletou“ pracovnici. Nebylo to ale naše rizikové pracoviště.
Pak přišel orkán. Ten nám vyvrátil dvě statné „smrkovice“!
Do třetice přišel požár. Přišli jsme ráno, nic netušíce do práce. Kolemjdoucí mi řekli o ohni ve vedlejší budově. Hned jsem vyběhl, s foťákem. Stálo tam šest hasičských cisteren a několik dalších menších hasičských aut. Hasiči byli poklidní, usměvaví, s nádherně zlatými přilbami.
Obrovskou nervozitu předváděli jenom naši přicházející zaměstnanci. Bouřlivě pokřikovali a měli nejistou chůzi a gesta.
Vyjel jsem výtahem do tohoto hořícího patra. Tam bylo opravdu začmouzeno. V dýmu postávali a usmívali se čtyři poklidní hasiči, ve zlacených přilbách.
Přiběhla při něm naše úřednice a křičela: „Hoří, hoří cecky ven, cecky ven, jděte pryč, cecky ven!!!“
Po chvilce obrovský hasičský sbor odjel.
Později jsme se dozvěděli, že to v noci zapálila vzduchotechnika. Byly zčernalé stěny jenom dvou místností.
Nakonec jsme byli rádi, že nám aspoň neshořela ústavní pokladna a závodní jídelna!!!
