17. listopad - den svobody a demokracie

Jsem ráda , že jsme se dožili svobody a vznikající demokracie, vše je velmi křehké a zatížení minulosti, která často velmi plynule přechází do přítomnosti, je pořád veliké. Mladší generace už vyrůstá bez předsudků, sebevědoměji a v tom je naše budoucnost, zejména pro ně samotné.

Děkuji všem na jejich názory. Doufám, že to v lednu už nepokazíme.

Souhlasím jak s paní Jakubcovou, tak s panem Čepelkou. Myslím si také, že demokraticky zvolený prezident by měl hájit ideály demokracie a ne tak ostentativně obdivovat diktátorské režimy a jejich vůdce. A ať byl prezident zvolen jakkoliv, tak by měl mít určitou etickou a morální úroveň. Je to jen člověk, může se zmýlit. Ovšem aby na úkor zájmů republiky sledoval jen vlastní mocenské zájmy a v mnoha případech prokazatelně lhal, to by v tak vysoké funkci rozhodně nemělo být společností tolerováno. Jsou lidé, kteří nejsou na svobodný život připraveni. I takoví, kteří se rádi vrací do kriminálu, kde je o ně postaráno. Nedivme se, že ve volbách teď vítězí politici, kteří slibují, jak se o všechny postarají. Ale málokdo si uvědomuje, že vždycky nejlépe o sebe a svoje blízké se se postará každý sám. Státní aparát má být od toho, aby nás v tom podporoval a ze všech sil nám v tom pomáhal. Když stát přebírá za náš život plnou zodpovědnost, musí vytvořit komplikovaný unifikovaný systém norem, pravidel, nařízení a omezení. Včetně důkladných kontrolních mechanismů a přísných sankcí. Vyžaduje to rozsáhlý, složitý a finančně náročný byrokratický systém. Já jsem ale více zastáncem takového státu, který je pro mne co nejméně omezijící a spíše takový stabilní spolehlivý partner, ke kterému se mohu v případě potřeby s důvěrou obrátit o pomoc. Jsem rád, že jsem si mohl 17. listopad prožít. To, že si neumíme užívat a nebo si vážit toho, co nám přinesl je jen naše chyba. O tom je ta svoboda.

Jarmilo, jo, dobrý článek. S p. Čepelkou souhlas - Hlavně, ano hlavně ... ten konec odpovedi je snad každému jasný...

Nesmí se zapomenout, že mnoho lidí nechce demokracii (anebo neví, o co jde), mnoho lidí nechce, aby byli svobodní, naopak chtějí, aby jim stát nadále dával "jejich jistoty", posílal dávky, říkal, co mají dělat, všechno nám řídil. V situaci, kdy se mají lidé rozhodovat, jsou bezradní, úzkostní, naletí na podvodníky, jsou nespokojeni, že v obchodech je víc zboží než oni mají peněz, prostě ne každý umí nakládat se svobodou. Nedokáže se rozhodnout, potřebuje nad sebou autoritu. Budou hledat snadné vysvětlení toho, co se ve světě děje, například spiknutí. Atd. Tito lidé budou vždy stát jinde než paní Jakbcová. A samozřejmě, jejich volební hlas bude mít stejnou váhu jako hlas těch druhých. ... To by bylo na celou studii. Hlavně, abychom se probůh tolerovali. Lidí ochotných masakrovat druhé je v každém režimu a v každé době dost a dost.

Jarmilko, s tím prezidentem s tebou souhlasím. S tím, co se začalo dít a děje po 17. listopadu se nějak nemůžu srovnat.

Nechápu,proč bych se měl stydět za prezidenta,kterého zvolili občané.Pak se stydíte i za ně,za jejich osobní názor.Já se za vaše názory nestydím.

Amen !

Jsem z těch lidí, kteří si pocity z minulého režimu v sobě nesou stále. Nejvíc se to projevuje také při letištních kontrolách, ale vlastně kdykoliv při nějakém úředním jednání. V tomhle přeji mladým, že nezažili, co představovala státní "moc". Jarmilko, děkuji za informativní a určitě objektivní a nestranný příspěvek.

Děkuji Ti za článek, Jarmilo!