Článek z 12. 10. mě inspiroval k tomu, abych reagovala více, než je obvyklé. Ne vše, co v něm bylo psáno, vidím jako objektivní.
Už jen název článku je v rozporu s mým přesvědčením. Diskutujte, hádejte se. Zlepší se vám paměť. Co já si z hádek pamatuji, je pouze to, že jsem o ty hádající se kamarády přišla. Slova bývají rychlejší než myšlenky a nedají se vzít zpět. S diskusí souhlasím. K ní ale potřebujete vhodného „sparingpartnera“. Člověka sice s odlišným názorem, ale se stejnou „krevní skupinou“. I v diskusi platí, že nejhorší je srážka s blbcem.
Scházet se a povídat si je příjemné. Ale drbat sousedky, které nejsou přítomné? Vím, že když v takové společnosti budu chybět já, tak proberou zase mě. A o to rozhodně nestojím. A připusťme, že nekontroverzních témat ubývá. O vnoučatech se můžete bavit jen s těmi, kdo je mají také (a to jen chvíli). O počasí to bývá debata nezáživná. O práci můžete hovořit jen s tím, kdo dělá totéž, jinak se dočkáte toho, že: ty vůbec nevíš, co je to dřina. Témata letošního podzimu – ceny másla, houby a volby se brzy vyčerpají a často se řízená diskuse mění v nezřízenou hádku.
Velice lákavé by pro mě bylo, pořádat salónní setkání. Vzpomínáte na Sňatky z rozumu? A koho bych pozvala? Zdeňka Svěráka nebo Ivo Šmoldase, aby kořenili a vyprávěli, Petra Maláska, aby zahrál, Zuzku Pivcovou, aby zarecitovala. Ale opravdu nevím, jestli by (k mé potěše a potěše mých známých) přišli.
Cituji z článku:
Každoročně nás děsí zvyšující se čísla ve statistikách o onemocnění Alzheimerem či jinými formami stařecké demence. Odborníci na tuto problematiku přitom čím dál více mluví o tom, že jednou z cest, kterými do tohoto pekla sami směřujeme, je ta, že málo komunikujeme. Jejich zkušenosti jsou jasné: Člověk, který tráví hodně času doma u televize či u počítače a není zvyklý to, co se z nich dozvídá, probírat s jinými lidmi, se ocitl právě na té cestě, která nemá jiný než smutný konec.
A teď přijde to, na co jsem po půl roce na portále i60 přišla.
- Můžete tu diskutovat, a pokud rychleji přemýšlíte, než píšete, určitě se nepohádáte.
- Zjistila jsem, že scházení se („salónní setkání“) jsou častá a pravděpodobně velmi příjemná.
- Aktivit pro trénink mozku je tu také dost. Kvíz, soutěže, občasné tipovačky, recenze a reakce na příspěvky…
- Při on–line chatování si „popovídáte“.
- Zkrátka, probíráte s jinými lidmi to, co se dozvíte.
Tak snad, i když tím strávíte nějaký ten čas u počítače, nezakrníte. Proto i já si zde svůj líný mozek ráda trénuji.