Foto: autorka

S loupežníkem Štětkou za hadem, harfenicí a houbami

3. 10. 2017

Můj příběh

Autor: Alena Tollarová

Hodnocení:

(5 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Zuzana Pivcová 3.10.2017 20:56

U nás u Lomnice nad Popelkou, kde jsem v dětství žila, byl z historie znám také loupežník, takže jich asi bylo víc. Ale Štětku neznám, ráda jsem se s ním prostřednictvím Tvého kouzelného putování seznámila. I když ve skutečnosti by to putování bylo jistě ještě daleko hezčí.

Elena Valeriánová 3.10.2017 20:04

Teda to je jako pohádka. Krásná procházka, jen co je pravda. A ty fotečky!!! Nádhera. A už vím, kdo našel to mé houbařské štěstí. Jsem ráda, že jsi to byla zrovna Ty. Aleno, děkuji.

Marie Novotná 3.10.2017 18:14

Další místo,které si připíšu do plánovaných.Díky za nádherné fotečky a přiblížení ,pro mne,neznámého.

Dagmar Anderlová 3.10.2017 17:51

Krásně jsem se prošla .

Hana Rypáčková 3.10.2017 17:42

Ve Štětí jsem kdysi byla, ale tohle netušila.Zajímá mě to..Moc pěkné ...

Blanka Macháčková 3.10.2017 17:17

Končiny, které neznám. Je u nás zatraceně hezky. A ten atlas hub je taky dokonalý. Dík za pro mě velmi užitečné informace.

Věra Ježková 3.10.2017 15:59

Hezký článek o místech, která neznám.

Marie Seitlová 3.10.2017 14:54

Ali, moc pěkně jsem si s Tebou poputovala krajem, který vůbec neznám. Fotky máš krásné, jako vždy a nechybí kaplička.

Eva Mužíková 3.10.2017 13:35

Alenko, Tvoje fotky viděti a věty čísti, to je opravdu radost. Umíš.

Eva Mužíková 3.10.2017 13:35

Alenko, Tvoje fotky viděti a věty čísti, to je opravdu radost. Umíš.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Jitka (66 let): Nesnáším, když mi cizí děti říkají „babičko“. Taky vám to vadí?

Synové se rozvedli, mají nové partnerky, vyženili děti. Takže k mým dvěma vnučkám do rodiny přibyly další dvě dívenky. A obě mi automaticky začaly říkat „babičko“. Když jsem vyjádřila údiv, se zlou jsem se potázala.

Redakce

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá