Čas letí jako bláznivý..., dovolte mi vzpomínku na jedny abrahámoviny.
Do vlasů sedlo ti tak trochu popela.
Pár vrásek pak pod nimi vrylo se do čela.
Tělo však odmítá důkaz - ne jediný,
že tikaj zmateně životní hodiny.
Do vlasů sedlo ti tak trochu popela.
Nic se však nevrylo do duše, do těla.
V poledne, navečer, nad brzkým ránem
hodiny pochopí, kdo je jim pánem.
Do vlasů sedlo ti tak trochu popela.
Ty vrásky sluší ti, myslím že docela.
Ve vlasech sluší ti i barva pepř sůl,
kéž hodiny odbíjí teprve půl.