Sdílení. Radost nebo povinnost?

Já myslím, že i tady na íčku "sdělujeme".

Sdílení na internetu, už je velmi přehnané , vytváří se závislost a vede až k ničení partnerských vztahů i přátelství. Focení až osobních věcí a umisťování veřejné je mi proti srsti. Najednou se přítelkyně dokáže změnit v nepřítele, nemusím chodit daleko, proto ke sdílení a v našem věku přistupovat značně rezervovaně. Atˇjsem třeba za konzervu .

Elen, souhlasím s tebou. Já mám zákaz zveřejňování fotek naší Aničky. Když bych chtěla dát nějakou na íčko, musím to probrat se synem. A ta paní s tou noční košilí? To už snad ani není úchylka, ale přímá cesta do blázince.

Elenky názor je mi nejbližší.

Věro, máte pravdu. Ano i my sdílíme s ostatními své zážitky,fotky, myšlenky. A je jen na každém z nás, co sdílíme. Proto mám raději sdílení fotek, které se netýkají mého soukromí. Nesdilim fotky vnoučat, rodiny. Připadá mi, že bych jim narušovala soukromí. Mám známou, která má na Facebooku zdomumetovaný pomalu každičký den - vstávání, čistím si zuby, vystupuji z autobusu ... Mám novou noční košili ... To mně připadá už jako nějaká úchylka.

Souhlasím se všemi třemi předchozími příspěvky. Ale není naše komunikace zde také svým způsobem sdílení? (Tu lahev vína nejradši sdílím s partnerem nebo kamarádkou.)

Mě stačí, že mám s kým sdílet náš byt a doufám, že to bude ještě dlouho. Nesouhlasím s tak velkým zveřejňováním soukromí, fotek a podobných věcí. K ničemu dobrému to nevede. Tudíž sdílení moc nefandím.

Nejlepší je na konci..., znát míru ! Je mnoho lidí, bez rozdílu věku, kteří jsou tolik lační nových věcí, nových komunikačních technologií, nových "smart" spotřebičů..., že se od nich nedokáží odpoutat. Je to vábivé, mít na dosah možnost komunikovat s celým světem. Jen nevím jaký smysl má soutěžení o víc lajků, postů, twítů, smajlíků a nevím jak se všechny ty plytké virtuální elementy jmenují... Sdílet láhev dobrého vína se ženou, kterou mám rád je, myslím, jiná kvalita :-)