ilustrační foto: pixabay.com

Vzpomínka na léto s jiřičkami...

3. 8. 2017

Můj příběh

Autor: Jarmila Peerová

Hodnocení:

(5 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Olga Štolbová 3.8.2017 14:54

Jarmilko, dojala jsi mě, já jsem z podobných příběhů hned naměkko. Už jsem párkrát přišla na to, že nám zvířátka věří, i když jsou plachá. *****

Věra Ježková 3.8.2017 13:55

Moc hezky napsaný příběh. A dobře vybraná fotka.

Zuzana Pivcová 3.8.2017 13:06

To je opravdu dojemné, Jarmilko. Vybavuje se mi, kolikrát jsem pomáhala v době, kdy byl vojenský archiv ve staré budově Invalidovny, ven malým ptáčkům, kteří omylem vlétli některým oknem dovnitř a pak zoufale létali dlouhými chodbami a hledali cestu ven. Byly tam desítky oken a oni do nich nalétávali a tloukli se. Tak jsem vždycky zahnala kolegy do kanceláří, otevřela co nejvíc oken a ptákům doslova ukazovala, kde mají místo úniku. Naprostou většinou to brzy zjistili a frnkli ven.

Zpět na homepage Zpět na článek

Vlasta (82 let): Říkají mi sluníčko a já lituju, že jsem nebyla sobecká

Vždy jsem měla jasno, že až mi dojdou síly a přijdou nemoci, nepostavím syny do situace, aby se o mě museli starat. Sama jsem pečovala o nemocnou tchyni a stálo mě hodně sil a nervů A tak jsem se přestěhovala do domova seniorů. Není to místo vhodné pro každého.

Redakce