Za nádražní budovou železniční stanice Dobrotín je bohulibé zařízení. Myslivna! Nestojí v temných hvozdech a dokonce nemá nic společného s lesem. Místní myslivci ji propůjčují k různým oslavám. Je krutá totalita a pořád se něco slaví. V kolektivu šedesáti lidí se vždy najde dostatečný počet volných hodovníků. V prostorném sále je dost místa na předsednický stůl, podkovovitě rozestavěné stoly a na taneční parket.
Veselý pán se pohybuje mezi povykující společností. V jedné ruce třímá láhev slivovice a druhou poplácává zadečky vířících tanečnic. Pohybuje se systematicky a oběti vyhledává zkušeným okem.
,,Zavdej si, napij se! Po palec!“
Náčelník železniční stanice Zdeněk Labuda je ve svém živlu. Nutí k pití. Za předpokladu, že máte v sobě litr vína je slivovice nálož ekrazitu. Náčelník naléhá, vyhrožuje!
,,Napij se, nerozčiluj mne. Budeš bez prémiíí! A vůbec – říkej mi Zdeno!“
Podkovovité rozestavení má svůj účel. Na samém ohybu podkovy se nalézá představenstvo stanice a vzácní hosté. Pravá strana bývá obsazena zaměstnanci mužského pohlaví, levá pak ženami. U předsednického stolu se povětšinou řeší provozní záležitosti, pořád se „šibuje“! Z davu přísedících zaměstnanců se najednou ozývá výkřik, směřující k předsednickému stolu. To podvodník Pepek Hadrián hlasitě vyjadřuje svůj názor:
,,Přestaňte šibovat a začněte se bavit o kurvách!“
,,Už jsme začali – bavíme se o tobě!“ odpověděl do sálu předseda ROH Honza Prášek.
Dnešní hvězdou mezi hosty je dopravní kontrolor Pivarník. Jako má někdo vyvinutý smysl pro detail, povinnost nebo čest, má Pivarník vyvinutý smysl pro laciný alkoholismus. Proslýchá se, že ráno se postaví před dům, nasliní si prst, zvedne jej do výše a bezpečně pozná, kde že se dnes bude pít a oslavovat. To si pak nechá z Dobrotína přistavit posunující lokomotivu. Bydlí totiž v drážním bytě v sousedních Komorovicích. Ráno se dostaví do stanice a nechá všechny zaměstnance fouknout do balónku. Když se pak navečer vrací z kontrolního dne domů, tatáž lokomotiva jej odváží do místa bydliště ve stavu bezvědomí. Odjíždí na boku lokomotivy vleže, přidržován dvěma posunovači. Ti pak zcela opilého představeného opírají o dveře jeho bytu, zazvoní a utíkají se schodů. Padající tělo je zachycováno rozzuřenou manželkou.
Dnes je Zdeněk Pivarník opět ve formě. Nenechává se rušit do té doby, nežli se na tanečním parketu rozjede taneční zábava. To pak honí tanečnice po sále. Není mnoho zájmu o supícího, opoceného a ovíněného společníka.
Výpravčí Lojza Bernát je ve svém živlu. Sedává vždy mezi ženami a baví je anekdotami a poznámkami. Je také dobrým tanečníkem a nepokazí žádnou legraci. Skoro nepije, a tak si udržuje přehled o svém chování. K zábavě nepotřebuje alkohol, a to je trnem v oku náčelníkovi Labudovi. Lojza je jakýsi sběrač pronásledovaných žen. Když jednou proháněl opilec Pivarník krásnou skladnici přepravy sálem jakožto odmítnutý tanečník, vyběhl Lojza Bernát do tanečního sálu a uchopil prchající krásku do náruče. To pak tančili spolu, ploužili se po parketu a supícímu odmítnutému opilci házeli židle pod nohy. Ten zanechal pronásledování, upadl a usnul pod nejbližším stolem. Lojza pak vyprovodil krásnou skladnici až skoro k rodinnému domku.
Do myslivny se chodí sólo. Pouze tři manželské páry porušují embargo.
Svého muže vyprovází na oslavy věrná a vděčná žena. Manžel je na podstavci a ona k němu vzhlíží nahoru. Mívají oblečen unisex. To je, že oba jsou stejně oblečeni v jakémsi rodinném dresu. V zimních měsících nosí i stejné kabáty. Nebojují proti konvencím, stejné oblečení je naopak zviditelňuje. Taťka s mamkou jedno jsou! Chodí všude spolu pro bezmeznou podřízenost vděčné paní svému moudrému a dominantnímu protějšku. Unisex přijala i velká většina ,,protestující“ mládeže. Celá mládež protestovala proti uniformitě společnosti a proto všichni svorně nosili stejné rifle modré barvy!
Druhý manželský pár chodící pospolu, činí tak pro společenské postavení manžela, nomenklaturního kádra. Patří se přece v lepší společnosti, navštěvovat různé recepce s chotí! Nomenklaturní kádr je ale jakési libero. Zcela proti všem zásadám slušného chování ponechává svoji ženu u stolu samotnou. Ta přece nemůže odejít z čela podkovy mezi jiné ženy! Náměstek tak ovšem činí bez zábran. Bohorovně diskutuje s podřízenými, přisedá si k jednotlivým stolům, baví se. Jeho opuštěná žena se ovšem baví také. Je obdařena tykadly typu hlemýžď. Absence manžela ji nevadí. Baví se tím, že radarovými tykadly sleduje cvrkot v sále. Ví přesně kdo s kým odešel ven a kdy se oba vrátili. Sedí u vypínače a při ploužácích zhasíná osvětlení. Jakmile boubelka Maruna zavolá mačkačka - tu se zhasíná. Nikdo pak netuší, kdy se opět rozsvítí. Při rozbřesku lze pak zahlédnouti u postiskaných párů, tu i tam i polibek.
Výpravčí Lojzek Bernát jednou dokonale využil osamělosti radarového hlemýždě. Nebylo to na myslivně. Slavily se šedesátiny vedoucího posunu. Radarová žena Libuška slouží s Lojzou Bernátem ve stejné směně. Je to hodná holka a oba jsou na stejné vlnové délce. Přijeli na oslavu spolu a také si spolu usedli ke stolu. Manžel Libušky, náměstek a libero, opět někde poletuje. Jeho žena jej nezajímá. Taťka opět někde diskutuje. Neznámé lidi nemožno nikam zařadit a tudíž sledovat jejich příchody a odchody. Opuštěná Libuška se vedle Lojzy Bernáta značně nudí.
Nudu najednou rozrazí tento dialog:
,,Proč necháváš na talířku ten bramborový salát, vždyť je to škoda!“
,,Ale miláčku, měl jsem velký řízek skoro přes celý talířek. Už nemůžu!“
Lojzek s Libuškou si začínají hrát na taťku a mamku.
,,No všimla jsem si, že ta ženská, co roznášela večeře, ti dala ten největší řízek a pořád se na tebe usmívala! Je to nějaký podezřelý! Taky šla za tebou ven, když ses coural na vzduch. Hubu má tak velkou, že kdyby neměla uši, má ji kolem celé hlavy! Takový ženský jsou vášnivý!“
,,Jseš vedle. Chodím pořád ven, protože jsem sežral doma půl kastrolu krupota! Teď se nadýmám, abych si ulevil. Dovedeš si představit, co by se stalo, kdybych nevybíhal a způsobil tady chemickou válku? Proč vybíhá ta ženská za mnou, to nevím. Asi také něco podobnýho sežrala!“
,,No jenom aby! Znám tě. Moc mne nerozčiluj, nebo ti udělám ostudu. Uteču ti a rozvedou nás při prvním stání!“
Hosté utichají a evidentně se baví žárlivým výstupem. Rozhrábla to však manželka oslavence: ,,Libuško, kdepak máš manžela? Aha, zase někde poletuje a posedává u cizích stolů v jiných místnostech!“
Třetí manželský pár se udržuje ve vzájemném gardu.
Sledují jeden druhého, bedlivě a s velkým přehledem. V březnu na oslavě MDŽ proudí oslava plným proudem. Maruna, právě ta druhá polovina ostře sledovaného páru, rejdí v kole s Lojzou Bernátem. Frčí Moravanka. Maruna tančila kdysi v „Hopsakrůžku“ a je to velice dobrá tanečnice. Oba tanečníci krouží ve žhavém rytmu. Ze všech tanečníků se jen kouří. V sále je tropické vedro, venku mráz. Lojzek vytlačí Marunu lítačkami na balkon. Jen to zasyčí. Oba se odpařují. Oba mají nakoupeno, tanečník se pokouší o polibek na ouško.
,,Proboha ne. Za chvílu tu bude taťka!“
Stalo se. V okamžiku stojí vedle manžel a třesoucími prsty si zapaluje cigaretu. Tento pán naopak musí hlásit své pohyby. Je všeobecně podezříván, že vlastní i vycházkovou knížku!
Přece jenom jsou domácí akce na myslivně jenom dětské omalovánky, oproti akcím v širším rozsahu. Všichni se totiž znají a až na malé úlety si každý dává pozor, aby se po ,,akci“ nedostal do zbytečných řečí.
To když se na myslivnu sjedou hosté z celé oblasti, lidé cizí a utržení z řetězu, to je jiná! Poznávají se osobně lidé stejné směny z různých stanic. S někým neznámým si celou směnu telefonujete, léta spolupracujete a najednou sedí vedle vás. Dobrá cesta k seznámení. Při těchto akcích, důsledně oddělených od legitimních manželů a manželek se dějí věci. V blízkém remízku potvrzuje se občas přísloví o kameni a cihle. Lojza Bernát objevil ve své tašce jednou lodičky neznámého původu.
Náčelník Labuda vyhlašuje každý měsíc soutěž o nejlepší směnu. Je úplně lhostejné, která směna právě zvítězila. Ta tisícovka se prostě na myslivně propíjí.
Hlavním organizátorem je Pepek Hadrián, bývalý tajemník ČSM na okrese v severních Čechách. Když prodal pod rukou služební tatraplán, vyrazili jej. Vrátil se do rodné vísky a svým neodolatelným šarmem dokázal získat služební byt pro vedoucího posunu. Systemizovaný byt získal pod slibem služby v této funkci, ačkoliv měl v každém oku čtyři dioptrie a měl zákaz vstupu do kolejiště! Pepek byl znám pod pseudonymem Tajemník. Vše vždy perfektně zorganizoval. Všichni byli spokojeni, nikomu nebylo divné, že po oslavě nikdy nic nezůstalo. Posléze za ním zůstávaly velkolepé podvody s porcelánem, podivné výběry na šoféra při zájezdech a nesplácené dluhy a dloužky. Lojza Bernát mu prodal pionýra svého otce. Mamince zaplatil ze svého za stroj svého otce. Nezůstal mu pionýr, ani peníze. Za tento litkup získal pověst dobrého pitomce a byl nominován na Nobelovu cenu za blbost!
Náčelník Labuda Tajemníka hrubě podcenil. Když totiž pobíhal s flaškou slivovice mezi tanečními páry, nutil lidi do pití ,,po palec“ a vnucoval tykání, všichni pochopili, že je to jenom jako. Každý věděl, že zítra už to bude zase soudruh náčelník. Akorát Tajemník toho promptně využil a už nikdy nepřestal náčelníkovi Zdeňku Labudovi tykat!
Za ,,kruté“ totality se slaví na myslivně každý měsíc. Propíjí se odměna vítězné směny. Když se k tomu připočítají narozeniny, svátky, vychází řetěz bohatého oslavování a bohatýrského sexuálního harašení. Dnes by to feministky prohlásily za národní katastrofu a myslivnu by nechaly srovnat se zemí. Místo hanby by pak obehnaly ostnatým drátem jako sklad vyhořelého paliva z jaderné elektrárny!
