Na kole po okolí
foto: autorka

Na kole po okolí

5. 7. 2017

Za vlídného počasí vyrážíme s manželem na kole. I když je okolí poměrně rovinaté, z domu vždy jedeme z kopce. To je sice příjemné, ale znamená to, že se z cest vracíme do kopce. A to je velice demotivační. Proto se mi často stává, že se musím k jízdě přemlouvat. Další stresující překážkou je zvídavost mého manžela. Stavíme u každé informační tabule, u každého památníku, kapličky či křížku, na kterém je nějaký nápis. A vzhledem k tomu, že rozhodující bitva prusko-rakouské války probíhala právě v našem okolí, u Hradce Králové, je zde těch pomníčků požehnaně. Z hlediska vztahu k historii je to zvyk hezký, ale z hlediska mé fyzické výbavy, skličující. Ony ty pomníčky nejsou úplně po cestě, ale vždy k nim do nějakého kopečka musíme dojet. Mám si pokaždé chuť sednout na mez a čekat. Jenže nevidět, kudy kráčely dějiny? To je v očích mého manžela velký hřích. Takže místo plánovaných třiceti kilometrů nacouráme o deset víc.

Ještě náročnější je, když monitorujeme zemědělské plodiny. V poměrně rychlém tempu, při jízdě z kopce, manžel prudce zabrzdí a na slova „co to tady je“ musím jít identifikovat něco, co vypadá jako hrůbky brambořiště, ale brambory to nejsou. Slezu z kola, přeskočím příkop, přejdu ekologický ochranný biopás, řeknu „petržel“ a pak mohu nasednout na kolo a znova se rozjet. Po chvíli se ozve: „není ta cukrovka nějak na husto?“, přibrzdím a řeknu: „no jo, to je“. A tak to jde po celou dobu našeho cyklovýletu.  Do táhlého kopce, kdy po najetých sedmdesáti kilometrech lovím poslední zbytky sil, urputně soustředěně šlapu k blížícímu se cíli a manžel je už v nedohlednu, se ozve hvizd z prostředka pole a vzápětí dotaz. „To zelí má nějakou divnou barvu. Myslíš, že je to odrůdou?“ Nemyslím. A to nejen na zelí, ale na nic. Ani na ty pedály, do kterých jsem se před chvílí opírala už jen z pudu sebezáchovy. Pak už zbývá jenom jedno řešení. Zastavit, praštit s kolem do příkopu a čekat na smrt nebo až se pro mě vrátí autem. Pak se teprve dozví, že to zelí byla kapusta.

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 9 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Rypáčková
Ano, líbí se mi styl psaní. Nebrat se moc vážně... :-)
Oldřich Čepelka
To jsem se zasmál, podala jste to vtipně, přesně tak má vypadat pohled seniora/ky na současný život a vše, co ho/ji potkává.
Ilona Erika Kolář
Každý máme nějakou "úchylečku", hlavně že jezdíte spolu a cítím z článku, že jste naprosto v pohodě. Já, když jedu s manželem, musím také lecos překousnout, ale jsem ráda, že se mnou jezdí. Ostatně on to se mnou také nemá při výletech lehké. Já zase neustále jedu napřed a pak se pro něho vracím, občas přitom zabloudím, tak mě zase nahání kde jsem.:)
Jana Šenbergerová
U nás je to přesně naopak. Neustále se někde něčím kochám a zdržuji plynulou jízdu. Pobavila jste mě.
Elena Valeriánová
Blanko, ale manžel to dělá pro Vaše dobro. Když pojedete v kuse, bez informačních zastávek, bude Váš děsně bolet zádel. Napsáno hezky, vesele, ono nebude tak zle.
Naděžda Špásová
Blanko, nesvítí vám občas nad hlavou svatozář? Jemně řečeno, je to na pěst. Ale pobavila jsem se.
Zuzana Pivcová
Zasmála jsem se. Odborník je odborník, ale brát ho sportovně je také věda!!

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.