Jídlo jako inspirace slouží už po generace (slova v přeneseném smyslu - úkol dálkové studentky pro Rožnov)

Miluška Pšeničková a Eliška Sladká byly kolegyně ze školy ve Veselé a zároveň kamarádky. Ovšem, kamarádky jen do chvíle, než na školu nastoupil ředitel Krajíček a obě "holky" zaujal. Ten se však záhy začal točit výhradně za Eliškou, což Milušku uráželo. Roznesla řadu pomluv - Co si ten paprika o sobě myslí? Má máslo na hlavě, po chodbě se táhne jak štrúdl, jak by ne, když má takový pivní sud... A Elina? Taková vysušená treska, jen když mi leze do zelí!  Jenže ředitel viděl Elišku jinak. Holka krev a mlíko, pěkná roštěnka. Tvářičky jablíčka, pleť broskvička, medový úsměv a hlavně o hezkých pár let méně než Miluna. To bylo jiné kafe a Miluščiny šunky neměly vůbec šanci.

A tak Miluška vymyslela, že musí před ředitelem vyniknout jinak. Na pedagogické radě navrhla, že nacvičí na závěr školního roku se žáky divadlo - aspoň se blýskne a slízne všechnu smetánku. V makovici se jí užuž rodil plán. V hodině slohu zadala deváťákům vytvořit námět na divadelní hru. Zatímco dívky vymyslely spíš limonády podobné televizním seriálům, u mnohých hochů vznikl pěkný nářez. To je na houby, povzdechla si Miluška, nasolila pár sardelí a šla tvořit hru sama.

Nejlepší bude pohádka, ne přímo klasika, ale také ne nějaký slabý čajíček, nesmí z toho být nějaký guláš nebo fašírka, musí to být super pecka! To však byl pěkně tvrdý oříšek: Dialogy spojí nějakou tou "vomáčkou", s kterou vystoupí na scénu vypravěč. Roli svěří Kamilovi, synovi školníka Zajíčka, ten má pusu proříznutou dost. Do role Honzy bude nejvhodnější Honzík, syn farmáře Borovičky. Buřtík Honza je sice v tělocvičně spíš jak pytel brambor, ale v jádru je hoch zodpovědný. Roli zvládne, není přec žádný salát. Draka ztvární mladší školníkův syn Zdenda a drakem unesenou princeznu si zahraje starostova Terezka. Nevadí, že je to taková nudle, která by se mohla převlékat za bičem. Na princeznu dobrá a třeba pak starosta pustí pro školu i nějaký chlup. Zato Anička, kterou Honza zanechal doma a šel do světa, byla holka jak lusk, úplně z jiného těsta. Představitelka Pavlínka byla sice trochu buchta, ale pusu jak malinu, očíčka jak borůvky, nosík jak pralinku. No a ty špíčky na zadečku se v široké selské sukýnce ztratí. A závěr pohádky? Přímo třešnička na dortu: Honza nechá bleduli princeznu královskému otci a na darovaném koni odjuchá zpět domů, za mámou a za Aničkou (Miluška doufala, že farmář Borovička zapůjčí synovi aspoň poníka).

Nato si Miluška vymínila, že se bude hrát venku na školním hřišti, protože v tělocvičně by byli všichni jako sardinky.

Po pečlivém nácviku a přípravách nastal den D. Slibované počasí jako víno se nějak nepovedlo. Na hřišti to místy klouzalo jako po másle. "Tak to jsme v pěkné kaši", prohlásila režisérka, "nějak se nám to zavařilo!" Nejvíc bláta zůstalo v dračí sloji, kde měl Honza s drakem bojovat. Hrdina udělal v běhu k drakovi pořádnou placku. Hubatý vypravěč Kamil se začal řehtat, že ten řízek zabije sebe místo draka, a strouhal Honzovi mrkvičku. Uražený Honza udeřil draka Zdendu holí o trochu víc, než měl. Dal mu na kokos a objevila se i kapka rajské. Kamil vykřikl: "Ten makovec mi snad zabije bráchu!" a šel Zdendu bránit. Obecenstvo začalo pokřiky fandit střídavě Honzovi i drakovi. Učitelka Miluška musela vyhlásit mimořádnou přestávku, aby se herci mohli dát trochu do pořádku. Honza - košili samý flek, na zadku lívanec - se rozbrečel a chtěl utéct. "Kde je Honza?" zděsila se učitelka. "Spadl do rýže", utrousil Kamil. Velkolepý závěr se nekonal. Farmář Borovička svého ztraceného syna Honzu vysadil na poníka a místo k pohádkové mámě a Aničce se jelo rovnou domů. Starosta se neradoval ani za mák a škole nedal nic.

Milušce se rozplynulo pomyšlení na slávu a tučnou odměnu a prohlásila, že divadlo už nikdy, ani za půl melounu! Na hřišti zůstaly jen roztroušené koňské koblihy a v dáli, vedouce se za ruce, mířili k lesu ředitel Krajíček s Eliškou.