Téma týdne: Telefon, to býval občas horor!

7. 6. 2017

Hodnocení:

(5 b. / 7 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Naděžda Špásová 7.6.2017 19:36

Zuzko, moc hezky napsané. Budky jsem neměla ráda, ale pevnou linku už máme hrozně dlouho. Dneska jsou mobily a pevné linky se ruší, i když my zatím ne. Když jsem v r. 1996 viděla u nadřízeného první mobil, který byl obrovský a stál asi 30 tisíc, tak jsem si taky řekla, že to tedy já určitě ne. A dneska? Sem tam taky ještě na budku narazím.

Věra Ježková 7.6.2017 18:53

Moc hezky napsané, výstižně. Smutný příběh. Pevnou linku jsem neměla dlouho. Mobil jsem si pořídila až po povodni v roce 2002, kdy jsem zůstala odříznutá od světa. Od té doby mám asi třetí, ale stále „hloupý“. Stačí mi. Obecně nerada telefonuji, „nevykecávám se“. Vyhovují mi stručné SMS.

Hana Rypáčková 7.6.2017 14:18

Měli jsme telefon, ale nesměla jsem se vykecávat a stejně nebylo komu. Vážně vždy fungoval jen jako pokyny udávající zařízení. Setkala jsem se na vsi s budkou. Když tam není signál a musí se běhat na kopec. A syn nedávno vzpomínal, jak si vyráběli s klukama žetonky do tel. automatu . Žasla jsem..

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá