TÉMA TÝDNE: Svět se mění rychleji než dříve

Svět se mění a my s ním. Já už to nějak doklepu, jen doufám, že pro děti bude ten budoucí svět ohleduplný a hlavně mírový.

Zatím jakž takž stíhám, ale nebudu mít problém stát opodál, až mi to přeroste přes hlavu.

Sleduji seriály. Odpočívám u nich. Nemusím přemýšlet a někdy jen tupě zírám. V seriálu Panství Downton je jistá paní Patmorová. Kuchařka, která má své neotřesitelné výsadní postavení v hierarchii kuchyně výše zmíněného panství. Ale běda, přichází elektrifikace. Paní kuchařka se bojí elektrického šlehače, nechápe význam ledničky (vždyť led ve spíži byl tak praktický a stačilo to). Najednou má slzy v očích – nestačí těm mladým a její post je ráz na ráz ohrožen. A proto moji milí vrstevníci a vrstevnice. Nebojme se virtuálního světa, chytrých mobilů, nových aplikací a jiných elektronických vymožeností ať nedopadneme jako paní Patmorová. A ta měla oproti nám tu výhodu, že tehdy alespoň ještě fungovala úcta ke stáří. Pamatujte: kdo chvíli stál, již stojí opodál!

Je to tak, musíme se stále něco učit a hlavně nezapomínat to, co už umíme. Například elektronické platby. Nenaskenoval se mi příkaz a musela jsem jsem vyťukávat. ...Někdy i ta moderní technika selhává...

Řekl bych, že jde pouze o optiku: To, co máme před očima je značně větší než to, co je v dálce. Naši předci zažívali stejné převratné změny jako my, v druhé polovině XIX. století lokomotiva, elektřina, industrializace, začátkem XX. století anarchisti, Velká válka s následným převratem společenských a rodinných vztahů, hektické období mezi válkami… 60 let je pro dvacetiletého nekonečno, dvacet let je pro šedesátiletého včera. Změna je život a my máme změny které prožíváme přeceňovat.

To je dobrý článek. Souhlasím, že dřív šly ty změny pomalu a pak čím dál rychleji. A jak to bude dál? Veliký otazník.

Moc hezký článek. Přiznávám se, že za dobou zaostávám, i když jsem jinak celkem rychlá v myšlení i v pohybu. Nijak mi to nevadí, trochu „konzerva“ jsem i v jiných oblastech. Nemám chytrý telefon. Počítač mám doma až od doby, kdy jsem nastoupila do důchodu. Předtím mi bohatě stačil ten v práci. O různé elektronické vymoženosti se nezajímám. Odmítla jsem nabídku dostat k Vánocům čtečku – kniha je kniha.