Pro lékaře nejsem pravá nekuřačka

Ráda bych řekla, že můj příspěvek byl míněn trochu jinak, ne jako otevření debaty, která by patřila do Ringu, a to, zda schvalujeme či ne ten nový zákon. Ale samozřejmě nikomu nebráním ve vyjádření, to ne, i když Tys to stočil hodně jinam.

Naše země je 23. zemí v Evropě, která uzákonila zákaz kouření. Např. Albánie ho měla již v roce 2007 - tedy před 10 léty.Já se zákazem kouření naprosto souhlasím i když vím, že jen zákaz člověka kouření neodnaučí ale ochrání nekuřáky.Před léty jsme si v referendu odsouhlasili vstup do EU a tak jsme všichni věděli, že se musíme i svými zákony přizpůsobit EU a jejím nařízením.Jsou jiné nařízení EU, které mi vadí víc - bohužel bude jich přibývat.EU je dnes ovládána neomarxisty a socialisty, kteří mají zákazy a nařízení v popisu práce.

Co já si myslím o tom zákonu? Jsem alergický na cigaretový kouř. Rozkašlu se i když ke mně zavane od kuřáka na ulici, který jde přede mnou. Ve vlaku, když vedle mne sedí někdo, kdo před tím seděl několik hodin v hospodě, páchne tak, že se mi z toho zvedá žaludek. I když jsem pozván na posezení s přáteli, pokud se tam kouří, nejdu tam. Vítám proto každý prostor, kde se nekouří. I když jsem vděčný za omezování kouření, děsí mě jiná věc. A to jsou stále přibývající nařízení obecně. Ano, všechna jsou v mém zájmu. Nařízená přilba a nebo pásy abych si nerozbil hlavu. Reflexní prvky aby mě něco nepřejelo atd. Ono je to správné a užitečné. Ale taky bych mohl jednou dostat pokutu za rozvázanou tkaničku, protože bych si na ni mohl šlápnout a upadnout. Nebo za nedodržení zákonné povinnosti být v dešti vybaven pláštěnkou. Další a další zákony "v mém zájmu" je to, co mi vadí víc, než tento konkrétní o omezení kouření.

Zuzko, já jsem si prvně zapálila někdy okolo třiceti, z podobných důvodů. Manžel kuřàk, kolegové v práci kuřáci. Ale, kouřila jsem jednu denně před spaním!! Nikdo by ne věřil, že se tento " rituál " stal časem návykem. A silným!! Když mi manžel před odchodem do práce zapomněl nechat tu jednu na poličce, byla jsem schopná zazvonit na souseda. Sama jsem si cigarety nikdy nekoupila. Měla jsem na sebe zlost, protože i po té jedné jsem ráno kašlala. Kdybych si zapálila během dne, motala by se mi hned hlava. Několikrát jsem se snažila přestat, teprve když se mi jednou večer po popotáhnutích zamotala hlava a rozbušilo srdce, bylo rozhodnuto. Od té doby konec. Jelikož jsem díky této zkušenosti poznala, co to je návyk a jak se s ním těžko bojuje, byla jsem při práci s mladistvými v ústavu k jejich závislosti více chápající.