Trend v módě? Domácí šití

Skoro celý život jsem sobě a mým dcerám většinu oblečení šila a oplétala svetry.Šila jsem podle Burdy, kterou stále považuji za nejlepší časopis pro tvůrčí ženy. Dnes už na to moc nevidím, tak jen opravuji.

Taky ráda něco vytvořím, v minulosti to byly především povlaky, polštáře, začistění záclony a našití řasící stuhy. Pak něco jednoduchého na malé vnuky. Poté jsem si pořídila Zlatý střih a ten mohu všem "švadlenkám" jen doporučit. S minimálním úsilím a znalostmi konstrukce střihu se jednoduše vyrobí střih na míru a padne úžasně. Měla jsem při jeho objednání určité obavy, jelikož to nebyla pro mě nejlevnější investice, ale dnes nelituji a hlavně tvořím cokoliv, což je úžasné.

Můj tatínek byl původním povoláním domácí krejčí, takže šicí stroj jsem znala od dětství. Ve 14 leteach jsem si ušila svůj první slušivý výtvor - obyčejnou zástěrku, která ale byla moc hezká. Když jsem se odstěhovala a měla brzy po sobě tři děti a peněz bylo málo, tak jsem začala šít úplně všechno - kalhoty, oteplovačky, sukně, kapny plněné peřím, spacáky, dceři do tanečních všechny šaty. Když jsem koupila látku v partiovce tak mi jedny vyšly na 50 Kč, pak jsem je ještě dávala neteřím. I na sebe jsem si šila z partiovky podle Burdy nádherné věci - všemi obdivované. Dokonce mi přišla jedna známá s bílou krajkou abych ušila její dceři svatební šaty, že se jí líbím jak chodím oblečená. Ale do drahé látky jsem neměla odvahu střihnout, stříhala jsem jen do laciných, abych je náhodou nepokazila, také jsem hodně přešívala ze starých věcí nové... Pletla jsem - vytvářela podle střihů nádherné věci, háčkovala, vyšívala. Dceru i dva syny jsem naučila šít, bohužel už to nikdo nedělá - když potřebují něco zašít nebo přešít tak mi to dovezou... Ale moje šlapací Veritaska má stále to nejlepší místo v místnosti, vždyť nás léta téměř zdarma oblékala. Šití mne moc bavilo, dokonce jsem v roce 1988 vezla své výtvory do nějaké soutěže Praktické ženy do Prahy - ale od té doby už uplynulo mnoho let. Když jsem měla malá vnoučata tak jsem jim šila i hračky, dokonce nazdobenou Peníkovou chaloupku - moc se všem jako vánoční dárek líbila. Dnes už víc jen zašívám, přešívám, ale také možná přijde čas, kdy budu zkoušet zase ještě vytvářet "hezké věci..."

Jsem z krejčovské rodiny, vyrostla jsem mezi látkami, střihy a nitěmi. Už jako holka jsem měla všechno oblečení šité, všechny plesové šaty, samozřejmě i svatební. Pak jsem začala nakupovat v sekáčích, nakoupila si spoustu oblečení a pokračuji v tom dodnes. Stroj sice pořád mám, ale už jen upravuji koupené. Látek je sice v obchodech hodně, ale při jejich cenách se šití nevyplatí. V mém oblíbeném obchodním domě značky Druhá ruka čekám až vyvěsí ceduli "vše za 30,-" a jdu :-) Burdy mám ale schované, co kdyby mě to náhodou popadlo. Pletení, háčkování i vyšívání mě baví stále.

V minulém režimu jsem si jak šila tak i pletla podle německého časopisu Burda. Udělala jsem si střih, ty byly přílohou časopisu a šaty či sukně nebo halenky ušila.Dnes už mně to nebaví, raději si oblečení, které mi sedí jedu do Německa koupit.Ke švadlenám nechodím, zatím mně konfekce vyhovuje.

Také jsem na sebe začala šít v dospívajícím věku a nejraději dle občasných návodů D. Flejšarové ( tehdy ještě studentky VŠUP) vycházející v Ženě a módě. Její modely ze salonu E. Daniely jsou stále jedny z nejlepších. Šití je tvořivá dovednost, která přináší radost a kterou nikdy nezapomenete. A tak si opět občas nějaký ten doplněk pro radost vyrobím.

Maminka byla dámská krejčová tak pokud mohla šila i dcerám.Pak jsem měla šikovnou švadlenu.Já dokážu ušít,upravit ale nestříhala jsem.Starší dcera sedávala u babičky a šití od ní odkoukala,šije pro rodinu,zvládne i sako s podšívkou.Jinak obě zvládáme pletení,háčkování,vyšívání dcera i další novější techniky.Mladší je ráda když správně přišije knoflík.

Jako dospívající jsem si na sebe občas něco ušila. Když se narodili děti, šila jsem na ně. Bundy, oteplovačky, kalhoty, šaty pro dceru i kabátek když byla menší. Někdy jsem párala už nepotřebné a přešívala nebo koupila látku. Střihy jsem měla z časopisů nebo koupené a podle potřeby vylepšené. Dnes mám problém sehnat nějakou látku.

Začala jsem na sebe šít jako 15ti letá, protože jsem chtěla chodit dobře oblékaná a v rodině nebylo moc peněz. Tudíž posloužila stará Singrovka a partiový obchod. Tento styl mi vydržel i později když už jsem měla 2 kluky, šicí stroj Minervu-šlapací. Později posloužila Veritaska která slouží dodnes jen už nešiji oblečení, které pro svoji velikost 52 zakoupím v seconhendu v Německu ale šicí stroj používám neustále k výrobě dárků a různých dekoračních předmětů hlavně s levandulí z mojí zahrádky.

Můj první výtvor byl domácí lehký župan šitý na maminčině šlapacím stroji (mám ho dodnes). Už jako pracující jsem si koupila kufříkový stroj Lada. Zpočátku sloužil více na opravy než velké šití. Když začala dcera dorůstat, s pomocí sousedky jsem se na šití docela vrhla. Přes halenky, kalhoty, šaty do tanečních až po prošívaný kabát a prošívané vesty s oddělitelnými rukávy, které se jednu dobu hodně nosily. Nicméně, už docela dávno jsem vlastní šití ukončila a stroj opět slouží jen k drobným opravám. Pro dceru je stroj, a dokonce i jehla, úhlavním nepřítelem:)