Pořídit si psa v důchodovém věku

Domácí mazlíčci, a zejména psi, zlepšují psychický stav i věk člověka. To je již potvrzeno :) Navíc jsou starší lidé často osamělí, takže hafan pro ně může být velmi dobrá volba. Dámy si svého hafíka mohou vzít třeba i do nějakého psího salonku : https://vernypes.cz/psi-salony/ :)

Od psů bychom se mohli učit. Jak nevyskočit z postele jako střelení, ale nejprve protáhnout všechny údy. V domě je 13 psů v 33 bytech a všichni se navzájem kamarádí a respektují. Opravdu se mi zdá, že pes k člověku patří. Samozřejmě je kočka víc domácí, ale taky vyžaduje péči, jen to vyčesávání teď na jaře.....

Pěkný článek, ale já sama bych žádné zvíře v paneláku nechtěla. Zažila jsem jich řadu, když byly doma dcery. Když jsem zůstala sama, chtěly mi koupit pejska, ale to jsem odmítla. Špatně snáším, když je někdo na mě závislý. Klidně se postarám o pejsky a kočky přátel, ale doma je mít nemusím.

Pokud člověk hodně cestuje nebo nezvládá třeba úklid, je to problém. Mít zázemí pro zvířátko v případě nemohoucnosti, je nutnost.

Přesto, že ještě nejsem v důchodu, jsem ale sama a po "odchodu" mé maminky, která pro mne byla vším, jsem neváhala ani minutu a pořídila si fenku Meginku z útulku. Ona si tam vlastně vybrala mne. Nechtěla jsem dlouhosrstého psa a přesto ji mám. Je to můj poklad a poklad máme obě i v sousedce Vlastičce, která mi Megí vyvenčí, když jsem v práci a má ji u sebe jako ve školce. Letos sice hrozně vyváděla při hárání /nemá ráda, když ji zavřu obývák/, ale jinak je to zlatíčko. Myslím, že i Vlastičce dělá radost, že má psí kamarádku. Kdo by psa chtěl, jen doporučuji a je myslím krásný pocit, když člověk pomůže pejskovi z útulku. Jsme tu jedna pro druhou, věřte mi.

Také mně se moc stýskalo, když odešla Sabinka (stř.špic) a v Pečováku není vlastní pes povolen. Ale našla jsem řešení - víc než příjemné: funguji jako "psí MŠ" pro Terinku (fenku naší pečovatelky = obě máme souhlas MěÚř (to byla moje podmínka ! - zabránit zbytečným kecům). Terku mám cca od 7.00-15.00 - pak si ji "máma" odvede a já mám svůj čas - klid -bez starostí! -svého psa bych už nechtěla.

Já zastávám názor, že nějaké zvířátko by měly mít jak děti, aby se naučily rozumět zvířatům a mít je rád, tak starší lidé, aby měli dobrého společníka, zvláště, když zůstanou sami. Mít určitou povinnost ke zvířeti, chodit s pejskem ven nebo mazlit se s kočičkou určitě přispívá k dobré náladě, protože jsou ještě pro někoho užiteční, někdo je na ně odkázaný. Je dobré si ale předem rozmyslet, na jaké zvířátko se ještě cítím - pořizovat si ve stáří dogu nebo loveckého psa asi není dobrý nápad. Já jsem se rozhodla pro kočičky, mám dvě a jsem nadmíru spokojená. Nemohla bych pravidelně běhat s pejskem po parcích, mám problémy s chůzí. S kočičkou nemusím nikam chodit, stačí jí balkon a byt. Život bez koček si neumím představit.

Jà také občas stojím před problémem, když musím nést v nàručí dvanáct kilo Bertíkovi živé váhy. Ale na štěstí to není tak často. Již mnohokrát jsem o soužití s ním psala, proto jen kratce: " Jsem ráda, že tě pejsku mám".

Danielo, plně s vámi souhlasím. My máme dva malé divochy a nedala bych je za nic na světě. Ano, každý si to bohužel dopřát nemůže. Pokud někdo žije sám a není na tom třeba zdravotně nejlépe, pak to je opravdu těžké. Jinak jsem pro, pořídit si v důchopdu pejska. Nemusí to přece být výstavní kus, stačí voříšek z útulku. Ti jsou nejvděčnější.

Koukám, že jsem příspěvek nějak zkazila. Když jsme měli psa, byla to nejšťastnější doba mého života. Velmi ráda bych ho měla, ale jsem úplně sama. Kdo by ho venčil, když jsem nastydlá a potřebuji být doma? atd, dále je to správně.