Místo mého srdce: Tam u nás doma
FOTO: autorka

Místo mého srdce: Tam u nás doma

31. 3. 2017

Na Vánoce mi syn koupil výjimečný dárek. Týdenní poznávací zájezd do Říma.
Konal se teď začátkem března, a bylo to neskutečně nádherné, zajímavé a náročné. Už jsem v Římě byla dvakrát, vždy pouze na jeden den, s tímto zájezdem se to samozřejmě nedalo srovnávat.
Navštívila jsem spoustu památek, které jsem dosud znala jen z obrázků, prohlížela si na vlastní oči světoznámé kostely, sochy, mosty, nábřeží, koukala se na Řím z výšky Kopule Chrámu sv. Petra, hodila minci do Fontány diTrevi....
Ochutnala jsem originální italskou pizzu, zmrzlinu, espresso.
Poznala jsem spoustu lidí - temperamentních Italů, Čechů, žijících v Itálii, i "účastníky" našeho zájezdu, včetně paní Tůmové, naší perfektní delegátky.
Nabita dojmy jsem se pak vracela zpět do Česka.
Po noci strávené v autobuse jsem otevřela oči až za přechodem v Horním Dvořišti. První skupinka zde vystupuje, první z nás jsou doma.
Jsem zkroucená po spánku v sedě, ale kupodivu se cítím spokojená (téměř až šťastná), a odpočinutá. Vyhlížím z okna, čtu české názvy měst, obchodů, i texty na reklamních tabulích, a přesto, že jsem tudy vždycky pouze projížděla, mám pocit, jako bych to tu už dobře znala..
V Českých Budějovicích přesedám na vlak, dál se vracím sama.
Za Brnem už cítím mírný neklid, nebo snad přesněji vzrušení z faktu, že se blížím k domovu.
Už se stmívá, když vystupuji u nás na vlakové zastávce. Chvíli čekám, až vlak přejede, zhasne červené světlo a zvednou se závory. Na svůj domek vidím hned od přejezdu, teple žlutě září pod pouliční lampou.
Za brankou se něco pohybuje. Pejsek Ferda stojí na zadních nožkách, uši vztyčené, mrská ocáskem a pozoruje okolí.
Náhle spustil hurónský štěkot. To když mne uviděl a poznal. Otevřela jsem branku a on se na mne okamžitě vrhl, ani jsem nestačila odložit tašku a kufr.
"Ferdýsku, počkej přece chvilku," smála jsem se.
Pejsek šílí radostí. Lítá po dvoře nahoru a dolů, opakovaně vyskakuje a snaží se mne olíznout, tancuje kolem mne, lehá na záda a ukazuje bříško, abych ho na něm poškrabkala.
Na zídce z bílých cihel sedí kočka. Trpělivě čeká, až se pes trochu zklidní, pak i ona ke mně neslyšně přiběhne, otře se mi o nohy a krátce mňoukne - "Ahoj, já jsem tady taky!"
Když jsem se s nimi pomazlila, oběhla jsem i s nimi v závěsu dvůr. Hvězdičky mi k tomu svítily z tmavé oblohy, někde z lesa se krátce ozval nějaký ptáček. Stromy mi v náhlém závanu větru mávly větvemi na přivítanou. Jsem doma.
-----------------------
Trochu vám zde svůj kraj přiblížím - jsou to například:
Luhačovice a okolí, ty snad ani nemusím moc popisovat.
Uherskobrodsko - Zbrojovka, Muzeum Jana Ámose Komenského i nechvalně známá restaurace Družba (střelba šíleného střelce). .....
Vlčnov a Jízda králů ....
Bílé Karpaty, Lopeník, Kopaničářské slavnosti, turistika i lyžování, houbaření, žítkovské bohyně.....
Bojkovicko - zde mám dům, zahradu, příbuzné, přátele i známé. Jsou zde lesy, kam chodím sbírat houby, na jejich okraji na podzim trhám šípky na čaj, do těchto lesů jsem umístila děj svých prvních pohádek - vy je znáte pod názvem Pohádky pro Honzíka. Okolo potoka chodíme s pejskem na procházku, občas při tom vidím ve vodě čápa nebo volavku. Z terasy na pohodlné židli na jaře slyším zpěv různých ptáků, bzukot včel v rozkvetlé koruně staré hrušky, v létě pod slunečníkem mlsám zmrzlinu, na podzim krájím přezrálé hniličkové hrušky do kvasu, vážu cibuli či česnek do svazků na proschnutí, pozoruji, jak les mění barvu....
Máme krásnou zemi, krásné kraje, nádherná místa, kde žijeme a ke kterým se nám vážou vzpomínky. Máme jen a jen naše české, moravské, slezské i krajové místní tradice.
Jsem ráda, že sem patřím. Všude na světě jsou hezká a historická místa, a já jsem ráda, když se mi podaří vyjet je navštívit. Ale Česko, a hlavně můj kraj, je místo mého srdce.

 

 

 

http://www.matyldinopovidani.cz/

Místo mého srdce
Hodnocení:
(5 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Naděžda Špásová
Libuško, moc krásné vyznáné. Opravdu už nemusím nic dodávat a souhlasím s Hankou R.. Ano, máme u nás spoustu krásných míst, která nám mohou ti za hranicemi jen tiše závidět. Přeji vám, ať si svého milého domova užijete ještě hodně dlouho. Psí přivítání je nejupřímnější, kterého se nám může dostat. *****
Zdeněk Sečka
Není co dodat. Tak to funguje. Já jsem tak nějak celý život "domov" jako takový, jedno místo, neměl. Československo byl celý můj domov. Už jsem zestárl a konečně pociťuji vůni svého domova. Už vím, co to znamená když se řekne, "Táhne mě to domů". Jedinečný pocit. Děkuji.
Hana Rypáčková
Je to tak. Máme krásnou zemi.
Libuše Křapová
Díky všem za krásné a chápající komentáře :-)
Jitka Hašková
Takový pocit mám vždycky, když jedu tramvají přes řeku a dívám se na Hradčany.
Lidmila Nejedlá
Moc hezké, Libuško. Máš vlastenecké cítění v sobě, a to já velmi cením. Jen moudří lidé si dovedou vážit domova a vím, že ty jsi velmi moudrý člověk.
Zdenka Jírová
Napsala jste to moc hezky. K Vašemu vyprávění mě napadl jeden citát:" Až kvůli štěstí projdeš celý svět, poznáš, že stálo před Tvými dveřmi." Africké přísloví.
Eva Mužíková
Libuško, krásné vyznání.
Libuše Křapová
Jsem ráda, že mi rozumíte :-)
Ilona Erika Kolář
Tenhle pocit zažívám pokaždé, když s vracíme z velké dálky a hned za Prahou se nám naskytně pohled na pohádkové zaoblené kopce Českého středohoří. Nemusí to být ani z ciziny, ale třeba jen, když se vracíme ze Šumavy.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.