Neviditelná chudoba seniorů. Mlčí se o ní.

Samozřejmě jsme si výši důchodu ovlivnili sami. Zatímco já po gymplu utekla z VŠ a pracovala jako účetní u Restaurací a měla v r. 1987 plat 1100Kčs bez možnosti si "polepšit", moje spolužačka z gymplu taky bez dalšího vzdělání pracovala jako účetní velkého hutního podniku a měla za stejnou práci 3000Kčs. Naštěstí se mi později podařilo dostat se taky do "těžkého průmyslu" a rázem jsem měla dvojnásobný plat a dále rostl. Tím jsem si zajistila sice podprůměrný důchod, ale nejméně o tisícovku větší, než spolupracovníci, kteří u Restaurací zůstali. Zatím jsme na placení bytu dva a žádáme si pravidelně o příspěvek na bydlení, za což se nestydím. Myslím si, že umím dobře hospodařit i s tím málem, žádné potraviny nevyhazujeme, protože je rozumě nakupujeme. Od odchodu do důchodu jezdím každý rok na dovolenou k moři. Neletím na zájezd ALL, ale skromněji autobusem třeba pod stan a vařím si jídlo z pytlíku.

Samozřejmě ČSSZ. Na mobilu se udělá překlep.

Musím ještě dodat. K ještě větší chudobě přispěli dva grázlové z TOP09, kde společnou rukou vypracovali ustanovení paragraf 34 zákona č. 329/ 2011 Sb. A vše co k němu patří! Je to zákon o odebírání řádně přidělelených, lékařskými odborníky o odebírání průkazu ZTP A ZTPP. Nejhorší přisluhovači této neomluvitelné nespravedlnosti jsou úředníci na ČZSZ v Jeseníku ! Nikde jinde se tyto křivdy nedějí ! Nebo ano ?

V lednu jsem si byla zažádat o důchod. Již jsem dostala výměr a musím říci, že jsem spokojena. Celý život jsem pracovala a myslím si, že umím hospodařit i s málem. Pro přiznání starobního důchodu jsou dva požadavky. Dovršení důchodového věku a odpracované roky. Pokud někdo pobírá dávky, nemá důchod bez splnění výše uvedených požadavků. Stále pobírá dávka. To, že dávky jsou někdy vyšší než důchod je věcí zákonů. Což všichni víme a nesouhlasíme s tím. To je tak všechno, co pro to můžeme udělat.

Starší lidé jsou hrdí / v tomto případě bohužel/ a navíc ta šílená administrativa je odrazuje. S plnou mocí by mohli vyběhat jejich potomci a tam, kde nejsou, by mohla pomoci Správa soc.zabezpečení. Je to ostuda naší společnosti, že mnoho starodůchodců takhle nuzně žije .

Oprava možná by se jim potom...

Paní Votavová, mám podobný příklad jako Eva B. Také jsem pracovala 40 roků, mám 3 děti, po mateřské nastupovala po půl roce do práce, nemocenské ani paragrafy nemívala, vydělávala jsem si opravdu na tehdejší dobu slušné peníze, které mi mnoho lidí závidělo, ale neviděli, že je to kolikrát na úkor dětí a že pracuji skoro 10 hodin denně někdy i více včetně sobot, kdy bývaly svatby. Protože rozdělanou práci jsem musela vždy dodělat, nemohla jsem končit jako ve fabrice přesně po 8 hodinách. Jenže potom šel vývoj rychle kupředu a objevili se videokamery, digitální fotoaparáty a nám práce začalo ubývat. Musela jsem mít úvazek zkrácen na 6 hodin a mzda kterou jsem dostávala v 80-90 létech se zmenšovala až na 5000 korun. Změnila jsem zaměstnání, ale po třech létech se firma dostala do insolvence a nakonec skončila. Pro výpočet důchodu se mi sice započítaly ty tři poslední roky kdy jsem si trochu přilepšila, ale i ty předchozí, kdy se mi plat snižoval od 6000 do 5000 korun. A z tohoto výpočtu důchodu si vyskakovat nemohu. Paní na sociálce mi řekla přímo: "Z takových výplat nemůžete mít slušný důchod". Kdybych si nepřivydělávala na sezonní brigádě, tak bych se nedostala nikam, ani za dcerou, kterou mám v Anglii. Všechny 3 mé děti se snaží, věděli, že bez práce nejsou koláče, ale sami se musí ohánět. Přála bych naší vládě, aby žili aspoň 1/2 roku pouze z důchodu jaké máme, tedy na hranici chudoby a žádné jiné příjmy. Možná by sem potom rozsvítilo v hlavě. Ale také - kdy ví?

Paní Jiřino, je vidět, že nevíte vše. Ten kdo celý život pobíral socialní dávky má vypočítaný důchod s průměrného platu. Paní o které jsem psala bydlí ode mně přes ulici. Když jí přišel výpočet důchodu tak se s ním pochlubila. Psala jsem o konkrétním případu i když jsem nikoho nejmenovala, abych nebyla nařčená z rasismu.

Ano paní Votavová,je to individuální.Já jsem odpracovala téměř 40 let.Jak začalo soukromé podnikání,sehnala jsem místo u známé v obchodě.Aby ušetřila,stále nám snižovala úvazky.Spojení do větších měst v tu dobu nebylo,takže jsme byly rády,že máme práci alespoň na 6 h.Pak mě onemocněl tatínek Parkinsovou chorobou,tak jsem s ním zůstala doma.Jelikož měl 79 roků,nedostala jsem opatrovnictví a rok jsem byla doma zadarmo.V den jeho 80. mě uznali opatrovnictví,po roce zemřel,ale hledejte práci po 50.Rok jsem hledala,pak jsem začala podnikat,podotýkám na malém městě,takže nepršelo,ale jen kapalo.A to všechno sečteno a podtrženo mě zajistilo velmi malý důchod.Naštěstí mám zatím brigádu,tak si můžu občas dovolit nějaký výlet.Ale hodně věcí si musím odepřít.

K chudobě důchodců přispívá i neschopnost řešit bytovou situaci. Představa, že budou muset vyhodit dávno nepotřebné věci, stěhovat se do jiného prostředí je pro mnohé nepředstavitelná. Dokonce odmítají i pomoc rodiny a tvrdí, že chtějí dožít ve vlastním, i když nezvládají ani byt uklidit, natož uhradit vysoké náklady. V roce 2000 jsem se podílela na pilotním sčítání lidí v Ďáblicích. Nářky, které jsme tam vyslechli, byly právě v tomto duchu. Držím velký byt pro vnuka, je mi 60, tak budu do konce života žít nuzně.... Nevím, jak najít menší byt a všechno kolem toho zajistit. Děti bydlí daleko.... Mnohé důchodkyně podporují finančně své potomky a ti si tuto pomoc nestoudně berou. Je těžké vysvětlit paní, které je 80, že už má děti před důchodem a dávno by se děti a vnuci měli starat o ni.