Nezaměstnaných nad 50 let přibývá. Mohou si za to sami?
Ilustrační foto: ingimage.com

Nezaměstnaných nad 50 let přibývá. Mohou si za to sami?

21. 2. 2017

Ze všech stran slyšíme, že firmy mají nedostatek lidí, že musejí najímat pracovníky ze zahraničí. Že se mzdy zvyšují, že práce je dost. Řekněte to ale někomu, komu je nad padesát a nemá práci. Přitom se objevují názory, že si za to tak trochu někteří z nich mohou sami.  

Je to jeden z největších paradoxů této doby. Na jedné straně se stále mluví o tom, v jaké je generace lidí ve věku padesát skvělé kondici. Že žijí aktivně, že jsou zdravější, než tomu bývalo dříve. Na straně druhé právě v této kategorii přibývá lidí, kteří nemají práci. Firmy o ně nemají zájem. Padesátka je jakási prapodivná magická hranice, od které jste optikou zaměstnavatelů a personalistů staří. Můžete jezdit na kole, skákat padákem, mít estetické zákroky a vypadat na čtyřicet, ale v očích personalistů jste prostě staří.

Podle nejnovějších údajů tvoří lidé nad padesát let už třetinu všech českých nezaměstnaných. Děsivé aktuální číslo, když uvážíme, že je mezi nimi spousta těch, kteří pracovat chtějí, jsou na to celý život zvyklí, mají zkušenosti.

„Problém je v tom, že mnozí zaměstnavatelé požadují pracovníky se schopnostmi, které se v této věkové kategorii vyskytují méně,“ říká Zuzana Lincová, která vede společnost Profesia, jež se věnuje problematice zaměstnanosti. „Setkávám se s tím, že lidé nad padesát nejsou schopni splnit požadavky na jazykovou vybavenost a počítačovou gramotnost,“ dodává.

„Je to těžké, na jednu stranu bych dříve narozeným mnohdy rád práci zprostředkoval, na druhé straně vidím, že na nabízené pozice nemají,“ říká personalista, který pracuje pro velkou firmu na severu Moravy a přeje si zůstat v anonymitě. „Měl jsem tady pětapadesátiletého pána, který se ucházel o střední manažerskou pozici, kterou jsme nutně potřebovali obsadit. Měl zkušenosti s úřednickou prací, s podnikáním i vedoucí pozicí v malé rodinné firmě, uměl dobře německy. Ale když jsem viděl při pohovoru a následném testování, jak je přemýšlivý, jak úkoly řeší pomalu, byť pečlivě, nakonec jsem na to místo raději doporučil třicetiletého ambiciózního muže, který měl stejné úkoly hotové za poloviční dobu. Udělal jsem dobře? Nevím. Ale s podobnými případy se já i kolegové setkáváme dnes a denně. Dnešní doba je prostě příliš rychlá a já vím, že třeba můj otec, kterého si velmi vážím, by měl s mnoha námi nabízenými pozicemi problém,“ vypráví.

Příznivější tedy by se zdála být situace v dělnických profesích. Tam je lidí takový nedostatek, že se říká, že firmy berou každého. „Nedostatek dělnických profesí je nyní velký a jejich nabídka je rozsáhlá, od více po méně fyzicky náročné. Kdo chce pracovat rukama, v dnešní době si práci rozhodně brzy najde,“ tvrdí Karel Havlíček, předseda Asociace malých a středních podnikatelů.  

Jenže i tam mnozí narazí. „Ucházel jsme se o místo skladníka a řidiče vysokozdvižného vozíku za třináct tisíc měsíčně,“ vypráví padesátisedmiletý Oldřich z Ostravy. Vypadá tak o deset let mladší, sportuje, je v dobré zdravotní kondici. „Nastoupil jsem na zkoušku a po třech dnech jsem toho nechal. Mistroval mi čtyřicetiletý chlapík, který všem okolo dával najevo, že dědek jako já svou práci nezvládne. Dal mi za úkol přenášet tak těžké bedny, že to určitě bylo v rozporu se zákoníkem práci. Když jsem se ohradil, dal mi najevo, že jsem slabý, starý. Řekl mi: No jo, od určitého věku je možná lepší odpočívat u televize,“ říká Oldřich.

Zkušenost ho rozladila a začal přemýšlet tak, jak by přemýšlet neměl: Co když jsem už opravdu k ničemu? Vždyť už neuzvednu ani bednu. Co když jsem opravdu dědek, který má sedět doma. Když budu jen sedět doma, nebudu potřebovat peníze, tudíž vyžiju z nějakých těch dávek až do penze.

„Někteří lidé ve věku nad padesát se doslova pročekali deset let na úřadech práce. Je pravda, že mají s hledáním práce největší problémy. Často vidíme, že jsou méně odvážní, potřebují větší motivaci něco změnit. Nejsou horší a neschopnější než mladí lidé. Jen mnozí z nich nejsou zvyklí dělat v životě razantní změny, sami si hledat rekvalifikace, zkrátka potřebují více potlačit,“ říká Svatava Baďurová z ostravského úřadu práce.

Personalisté se shodují, že mnozí dříve narození už při počátečním kontaktu působí nejistě, znechuceně, otráveně z předchozích nedobrých zkušeností s hledáním práce. Není divu. Jenže v konkurenci mladších pak nemají šanci obstát, protože ti působí optimisticky, bezstarostně, energicky, byť za sebou mají neúspěchy. Nepřipouštějí si je, dovedou je hodit za hlavu. Je to začarovaný problém. Neuškodí se však na něj někdy podívat nejen z pozice těch dříve narozených, kteří se cítít být opomíjeni a frustrování z opakujícího se marného hledání zaměstnání. Zajímavý je i pohled personalistů a zaměstnavatelů. A ti se shodují: Padesátníci a výše se často předem sami podceňují, při pohovorech nepůsobí vstřícně.

„Nejhorší je, že je mezi nimi i část takových, kteří mají tendence poučovat,“ říká už zmíněný personalista ze severní Moravy. „Mají zkušenosti, jsou zvyklí pracovat v určitém rytmu a někdy nejsou ochotni otevřít svou mysl, přijmout to, že někde se to prostě dělá úplně jinak. Zažil jsem padesátiletou účetní, která po měsíci v nové práci začala peskovat svou třicetiletou nadřízenou. Zdůvodnila mi to tím, že jí připomíná její dceru a že si nemůže pomoct,“ vypráví.

A co vy? Setkali jste se někdy s případem, kdy se někomu nedařilo najít ve vyšším věku práci? Jsou podle vás padesátníci a starší při hledání práce diskriminováni? Nebo na určitou práci opravdu nestačí a nechtějí si to připustit? V čem jsou ve srovnání s mladými lidmi v pracovním prostředí lepší a v čem horší?  

práce
Hodnocení:
(5 b. / 1 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Faldynová
Bydlíme v malém městečku, kde bylo málo práce i za minulého režimu. Manžel přišel o práci v 50 letech když automatizovali jeho pracoviště a já přišla o práci v obchodě, který se přestal vyplácet. Byla jsem ráda, když jsem dostala místo uklízečky a manžel do důchodu sloužil na vrátnici. Máme sice oba maturitu, ale když není práce, maturitní vysvědčení vám nepomůže. V důchodu jsem pracovala jako asistentka seniorů pro neziskovou organizaci, kde můj věk neřešili. Jsem ráda, že nemusím hledat zaměstnání v situaci, kdy se posunuje odchod do důchodu a při tom už v padesáti vás nikdo nezaměstná.
Jana Holá
Pokud hledáte práci v automobilovém průmyslu, podívejte se na nabídku zaměstnání Bühler Motor - https://buehlermotor-jobs.cz/
Jiřina Macháčková
V květnu mi bude 60 let. Jsem zdravá, žiji aktivně. Většinu života jsem pracovala ve fabrikách, dřela jako otrok. Ani jsem se čtyřmi malými dětmi nic jiného dělat nemohla. Později jsem pracovala doma na počítačích pro firmu, ale propustili mě pro že už pro mě neměli práci. V lednu tohoto roku jsem začala pracovat jako telefonistka z domu, ale v březnu jsem spolupráci ukončila. Dostala jsem tak malý plat, že i lidi, co nepracují, dostávají větší soc. podporu. Na konci března jsem jela na přijímací pohovor na pozici konzultanta v callcentru. Druhý den mi napsali, že jsem nebyla přijata. Zklamaná, smutná jsem přemýšlela, kde jsem při pohovoru udělala chybu. Nakonec jsem usoudila, že jsem stará. Smiřuji se s tím, ale stále hledám práci. Když mě odmítnou, už zklamaná nebudu, vždyť jsem stará. Před několika dny jsem četla zkušenost jedné 48 leté paní. Šla se na doporučení Úřadu práce ucházet o pracovní pozici. Personalista si ulevil, že mu z ÚP posílají samé staré krávy. Na její příspěvek reagoval i odborník a radil jí, že má dotyčného zažalovat za diskriminaci. Když 48 letá paní je stará, tak já jsem asi už stařena nad hrobem.
Tara Welsová
Vždycky mě rozčílí když vám u pohovoru sdělí-" my jsme mladý kolektiv"Zapomínají že věčně mladý nebude nikdo ani ty mlaďounké ale většinou naivní /slušně řečeno/ pracovnice na ÚP s titulem Bc. co na vás koukají z krz prsty .Chtěla jsem po jedné takové nějakou nabídku rekvalifikace,koukala na mě jako sůva z nudlí a pak z ní vypadlo-"a vy si myslíte že to má ještě nákou cenu ve vašem věku ?"Je mi 57
Eva Krausová
Asi v 57 letech se v práci rušilo místo, kde jsem pracovala 19 let/ve společnosti/ a byť nám firma nabídla dojíždět do elektrárny Prunéřov, což ale udělala jen proto, aby nemuseli platit odstupné, nikdo z nás tuto nabídku nepřijal, jednak proto, že dojíždění bylo dost daleko, ale hlavně by se tam třeba po roce mohla opakovat stejná situace rušení místa, tak jsme všichni raději odešli. Nejdříve jsem chtěla nastoupit jako pokladní, ale s kamarádem jsme si to nakonec rozmysleli a já si pak řekla, že raději nějakou dobu vydržím na ÚP/což se dá jen s nějakou finanční rezervou/ a budu si trochu vybírat, když už zaměstnání měním... Jenomže na Mostecku výběr práce prostě není a hlavně pracovat za minim. mzdu je v dnešní době neúnosné. Nastoupila jsem do společnosti, kde nám sice měsíc a půl slibovali něco, co nedodrželi, takže někteří odešli rovnou, no já si zatím řekla, že to tak jednoduše nevzdám...Prošla jsem nyní již druhým školením a od pondělí jedeme naostro...Nevím sice, jak to budu zvládat, zda si vydělám alespoň trochu slušné Kč, ale prostě to zkusím. Navíc na školení nám bylo řečeno, že kdo by měl ambice postoupit, že jsou volná místa na teamleadera, takže kdoví, třeba se na tento post přihlásím... Nejdříve ale projdu křest ohněm po školení a uvidím sama, zda mám na nějaký postup. Ve společnosti se mi líbí, jak se k nám chovají vlídně, doufám, že to tak zůstane. A kdyby coko-li nevyšlo, odejít mohu vždy. Kamarád mne sice přetahuje jinam, ale já zatím vyčkám. Byť dojíždění je časově náročné, naštěstí mám k mé fence Megince chůvičku Vlastičku, takže v mé nepřítomnosti je o ni postaráno, včera mi dokonce udělala Vlastička radost, nechala Meginku ostříhat po zimě, což byl vlastně malý zázrak, protože dosud se Meginka nechala stříhat jen nůžkami, strojkem vůbec a včera to zvládla i strojkem. Takže mám nyní doma malou "ovečku" a o radost víc. Žiji hlavně z těchto malých radostí, které mi dodávají sílu do života. Už nyní ale vím, že chci jít o 2roky dřív do důchodu, mám jít v 64 letech až, což je neúnosné. Pořád mne tak čeká 3,5 až 4 roky práce, než budu mít na důchod nárok. Nic zatím nevzdávám už kvůli památce mé maminky a mého rodu. Jen mi vadí, že ÚP nepracují, jak mají, nenabízí rekvalifikaci ap. Na druhé straně mi vadí velice lidé, co jsou hlášeni na ÚP, a přitom pracují načerno nebo účelově jsou na nemocenské a jen tahají ze státu Kč. A kontroly žádné...A tito často mladí lidé jsou vysmátí, zatímco my starší počítáme každou korunu a podvádět nechceme. Vadí mi i, že práci nám berou pracujícící starobní důchodci, kdyby toho nebylo, měli bychom více na výběr. Často bývají i na dobrých postech a brzdí tak možnosti lidí bez práce. To je dle mého špatně a nemělo by to tak být.
Květoslava HOUDKOVÁ
Věřím tomu, že i dnes = kdo chce, práci najde (pokud netrvá pouze na "poslaneckém" platu). Nemakačenkové" mají sociál. dávky + zbytek načerno nebo si vyžebrají ( = hlavní "kádr" nezaměstn.)
František Komín
Tak tento problém jsem naštěstí nikdy neměl. Celý život pracuju jako vývojový pracovník (vývoj elektroniky) a vždycky, když jsem dostal výpověď (jen dvakrát, v prvním zaměstnání jsem byl 20 let, ve druhém 10 let), měl jsem nové místo dříve, než mi vypršela výpovědní lhůta. Naposledy to bylo pár let před důchodem a zaměstnavatel se zajímal, jestli budu ochoten pracovat ještě i v důchodu. Nakonec jsme se dohodli na zkráceném úvazku, takže k oboustranné spokojenosti teď jako důchodce chodím do práce tři dny v týdnu a mám čas i na zahradu, kterou jsem před tím několik let zanedbával.
Květoslava HOUDKOVÁ
Se změnou práce jsem problém neměla. Neměla jsem jazykové znalosti, ani znalost PC, ale nepožadovali - byla to malá firma - práci ekonomky jsem zvládla. V důchodu brigáda v administrativě. MěÚř hradil kurz PC pro seniory. Když jsem toto sdělila řediteli společnosti, umožnil mi nejen ten kurz, ale i "trénink" na firemním notebooku - od té doby ovládám i Filipa.
ivana kosťunová
Účastnila jsem se jednou na žádost firmy, pro kterou jsem pracovala, pohovoru na místo účetní. U žen kolem 50let mě velmi překvapilo jejich "poraženectví". Ony tam chodily už s výrazem, "já vím, že jsem pro vás stará, že mě nevezmete. Jedna to dokonce řekla nahlas. Ale jak má vzbudit důvěru u zaměstnavatele, když dává najevo, že nevěří ani sama sobě ? Přitom zaměstnavatel přímo požadoval starší zkušenou účetní.
Helena Votíková
Zůstala jsem bez práce mnohem později po padesátce, ale snažila jsem se práci najít. Bylo mi tak nějak trapné být na Úřadu práce. Chodila jsem na pohovory, zvládala testy jak z oboru, tak i znalost PC. Prezentovala jsem se i dokladem o praxi. Jenže teď už se 12 let u jedné firmy jaksi nenosí. Práci jsem nesehnala, zaměstnání typu „přijdete na osmou a odchází se nejdříve v sedm večer“ jsem rovnou odmítala. Možná bych tu práci i dostala, jenže za ty roky o náporu ve své práci něco vím nechtělo se mi tam jen sedět a koukat co kde... . Zůstala jsem tedy na pracáku. Teď, coby důchodce, jsem si udělala ŽL a mám pár menších klientů, kteří si mne váží, a já si vážím jich. Snad nám to bude klapat.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.