Mezinárodní den žen - slavit ano nebo ne?

Ano.

Oslavovat ženu a připomínat hlavně práva žen, je stále nutné.

Oslavy MDŽ jsem měla vždy ráda a určitě bych se jich zúčastnila i v této době. Valentýn jde mimo mne, nemám ráda tu převzetou módu..Jarmilo, dík za vyvolání vzpomínek.

Přátelé dík za příspěvky. Já jsem svůj článek pojala tak trochu ve stylu "retro". Vzpomínala jsem si na vše hezké. Svátek to není komunistický, ale je to skutečně mezinárodně doposud uznávaný Den žen. A kytička určitě potěší každou z nás. Tak vám všem přeji k tomu 8.březnu krásnou kytičku od vašich drahých.

OD MDŽ budu stručnější: utěrky, ručníky, kytka - to šlo přijmout, avšak podnikovým "mecheche"+ chlastačce pro všechny jsem se vždy vyhnula (pak mnoho dní trvající drby/pomluvy se už nedaly ani poslouchat). S maminkou jsme si jen popřály, v rodině pak převážně přání a "vyrobené" drobnůstky od dětí. Po celý život si u nás více pozornosti zaslouží Svátek matek (s event. zákuskem jsem i trochu "zhřešila") Už dávno mne 8. 3. zcela přestalo zajímat. To je vše.

Stalo se chybou, že mnozí zaměnili MDŽ, za DM. Podle mne, je pro obojí místo v kalendáři. Svátek matek, byl uctíván i dříve, nebyl však tolik publikován, jako je tomu nyní. Ale tenhle svátek, by měl být spíše záležitostí rodiny. Jak zde již bylo zmíněno, každá matka je žena, ale ne každá žena je matkou. Já jsem matkou tří dětí, vím, že by mne moc mrzelo, kdyby si na mne děti u příležitostí DM nevzpomněly. U MDŽ by už by mi to asi tak líto nebylo. Tam více očekávám pozornost můžu.

Kdo chce slavit, ať slaví, a kdo nechce, ať nechá být. Pěkně sepsané. Ženy jsou ženami v každém společenském zřízení a za všech politických systémů. Je hezké, když jim to společnost připomene aspoň květinou, jedno jakou. Běda té, která si žen neváží.

Přesně tak jak píše paní JF. Taky mám raději MDŽ než třeba Valentýna. A to právě proto, že je to svátek všech žen , nejen svátek matek (každá žena není matka), Valentýna, ten beru jako svátek zamilovaných.

MDŽ není komunistický svátek, je to mezinárodně uznávaný svátek stanovený Organizací spojených národů k výročí stávky newyorských švadlen v roce 1908.Mám ho radši než Valentýna a dokonce radši než Den matek.

Vím, že k dřívějším oslavám MDŽ se mnozí staví velmi odmítavě a připomínají pitky kolegů a naopak nedoceněné ženy doma. Mé vlastní zkušenosti jsou různé, a to podle pracoviště. Zpočátku na jazykové škole jsme byly až na výjimky samé ženy, navíc s odpolední výukou, tak jsme se sešly na dopolední schůzi a trochu poseděly. Později, když jsem pracovala hodně s mužskými kolegy, to bývalo s tancem a velkou zábavou. Protože jsem byla svobodná, ta neoficiální část se mi líbila. Doma na mě žádná kytka nečekala. Dost děsný zážitek mám z MDŽ v NDR, kde jsem byla na kurzu němčinářů. Vybrali mě, abych šla tlumočit delegaci 3 českých funkcionářek z Kladna, které přijely na návštěvu do družebního podniku v Brandenburgu. Začátek od letiště až po večer byl dobrý, ale ten večerní program se zvrhl v oplzlou podnapilou zábavu, kde tlumočit bylo opravdu velmi těžké. :-)