Richard: není jméno jako jméno

Haničko,úplně jste mě vyděsila,to snad ani není možné,i když na náhody nevěřím,osud nás vede k činům,kterým bychom se stejně nevyhnuli,je nám to prostě dáno,ale u vás to bylo opravdu příliš kruté.Je mi to moc líto!

Úvahy nad volbou jména mne, Jitko, vrátily o mnoho let zpátky. Již v době známosti s mým budoucím manželem Pavlem při plánování společného života jsme se shodli, že náš potomek - bude-li to syn , bude Jan. Vyhýbali jsme se záměrně jménům po nás - mým rodičům zemřel chlapec, který nesl jméno otce. Později jseme zanechali předsudků a měli jsme dvě dcerky - Pavlínu po tátovi a Haničku po mně. Dnes za nimi chodíme na lesní hřbitov s kytičkou a lituji, že jsem nezůstala pověrčivá. Narodila se nám ještě Jana - máme tedy Jana i Janu a 5 vnoučat. Poslední - třetí potomek od syna se jmenuje po dědovi Pavel. "Přes koleno" již kletba neplatí.

Asi je to jen ješitnost otců, když dávají synům stejné křestní jméno. Já bych to nechtěl. Chci aby syn byl idividualita a ne moje kopie. A vím kolik nepříjemných situací, omylů a nedorozumění jsme zažili jen díky dvoum stejným příjmení na jedné adrese. To raději po otci dceru, když to jde.

Takové rozhodování s jménem stokrát probíraném jsem zažila také.Nakonec bylo rozhodnuto ,když to bude holka bude to Zuzanka,když kluk tak Robert.Narodil se kluk a tak jak píšeš vidím před očima pod oknem porodnice svého stařečka jak huláká abych to zřetelně slyšela.Seš hloupá takové jméno kdo to kdy slyšel, jak bude větší budou na něj pokřikovat "Berte" no a to rozhodlo že po uvážení pro a proti se syn už 40 let jmenuje Jaroslav.Když se nedávno dověděl jaké jméno měl přichystané tak jen řekl moudrý byl stařeček.