Zase ten pes

Libuško, i když tento příběh znàm z Tvého BLOGU, opět jsem si jej ráda přečetla. Jako vše co napíšeš, velmi milé.

Díky za komentáře, lidičky :-) Ano, Liduško, Ferda má sluch přímo selektovaný :-) Naďo, někdy mne sice přímo vytočí (když se mi na schodech motá pod nohama), ale zlobit se na něj nedá. Už jen proto, že má na tlamičce pořád úsměv. Jani Š. mám tě taky pozdravovat, a ať se prý na něj zase přijdeš podívat na blog. Vás ostatní zve samozřejmě také :-) Moc se na Vás těší a ukecává mně, ať přidám fotku ke každému článku, ve kterém o něm píšu. Už je jich tam víc a další přibudou :-)

Libuško, to je zase pohádkově napsaný příběh o veselém pejskovi Ferdovi, který má vytříbený sluch na piškoty.

Libuško, i když miláček, pořád je to zvíře. Moc dobře to znám, máme doma takové dva. Čivavu a čivavu s pinčem a jsou to dva blafalové. Chodí na vodítku, protože bydlíme ve městě, ale když je hezky, tak je vyvezeme na louky a tam se proběhnou. Od jara s námi jezdí na zahradu. Jsou to moje lásky a občas jim i to štěkání prominu. Váš Ferda je kouzelný. Taky se na něj neumíte zlobit?

Moc hezké počteníčko. Zdravím "dědíka" Ferdu i jeho paničku. :-)

Milé povídání, měla jsem choďandu a ta ke stáří skoro vůbec neslyšela, ale vzdalovala se ode mě na pár metrů a pořád se otáčela. Rozuměly jsme si očima a posunky. Báječný pes !

Libuško, jak jsem četla, hned jsem si vybavila svoji bývalou psí kámošku Ditunku. Měla jsem to s ní zrovna tak, takže ke konci jsem se ji už bála pustit na volno, brala okamžitě čápa a mohla jsem volat jako na hory, na lesy...a piškůtky taky milovala. Píšeš krásně.

Milý příběh, s jemným humorem a ještě dobře napsaný., co si přát víc.

Ráda čtu takováto povídání ze života, Libuško. A souhlasím s Tebou v Tvém nazírání na osoby, které pejsek potkává. Já totiž taky patřím k těm, které mají ze psů opravdový respekt a mívám strach, když se mám potkat se psem. Zrovna teď při sněhu šly proti mně po cykloszezce u Labe dvě paní se 4 psy. Asi nečekaly, že se tam s někým potkají. Ti tři velcí byli kliďasové, ale ten kapesní se mohl zbláznit a nejradši by mi ohlodal kotníky. Ten Tvůj mi připadá jako prima kamarád. Tak nám sem zase brzy něco šoupni, jo.

Libuško, moc pěkný příběh. :-)))