První rok v penzi. Jak ho přežít?

Těsně před důchodem jsem ovdověla a pak onemocněla, takže důchod byl pro mne vysvobozením a po zaměstnání jsem ani nevzdechla. K tomu přišla postupně moje nejmladší vnoučátka, vrátila jsem se ke sportovním aktivitám, velké vyžití jsem našla mezi virtuálními přáteli - účastnila jsem se osobních setkání, cestovala...neměla jsem s tím problém, ani po stránce finanční, dokonce jsem investovala do domku, s čímž mi posléze pomohl syn. Sama jsem celkem skromná, takže si nestěžuji. A když, tak říkám: nemám se dobře, ale dobře to snáším! :-D

Odchod do důchodu mi vadil jen ve 2 věcech = že už je mi "tolik" a že peněz bude méně. Ztrátu peněz jsem zmírnila brigádou (3 hod./denně - administrativa - přes ulici, výborní kolegové). A pak už čas na fenku, výlety a další hobby činnosti. Doma jsem se určitě "nezazdila" - to by byla největší chyba!!

Samozřejmě také to, na co nemám, ale s tím jsem se musela vyrovnávat celý život, takže teď už je to pro mě brnkačka. Znám spoustu takových, kteří se uskrovňovali, aby měli dost v důchodu, ale mnozí se ho nedožili, nebo si ho užili jen krátce.

Kdo má přátele a koníčky před důchodem, nemusí se bát, že nebude vědět, co se spoustou volného času. Naopak, brzy zjistí, že mu čas chybí, a to nedělám nic světoborného a ve srovnání s řadou íčkařů si připadám jako neskutečný "flákač". Nic jsem neplánovala, v práci jsem bez plánu nemohla málem ani na záchod. Byla jsem a stále jsem otevřena všem možnostem, které se naskytnou a zaujmou mě. Prostě nic není nemožné, jen to, do čeho se mi nechce. :-)

První rok v penzi lze dobře přežít, jen se na to připravovat již dlouho předem - mít své zájmy. Měla jsem je již dříve, jen jsem na ně neměla tolik času. Kontakt s lidmi - založila jsem klub důchodců, scházíme se jednou týdně a lidé , kteří se dříve sotva pozdravili, jsou dnes přátelé, Jdem někdy společně /kdo je fit/ na výšlapy, tančit, plavat i parta na dovču. Máme děti, vnuky , zahradu, pejsky, pojízdné auto, individuálně mám ještě svoje zájmy a je to prostě prima v důchodu. Penze na výlety i domácí dovolené dostačuje, na co mám, to si neodříkám a je mi fajn. Důležitý je dobrý zdravotní stav, pohodová mysl, pak můžeme žít s radostí naplno !

Asi 5let před odchodem do důchodu jsem si udělala ŽL. Mám svou firmu a pracuji jako OSVČ. Každý rok si nechávám tzv.přepočítat důchod.Zatím jsem spokojená a práce mi baví.Dokonce víc než když jsem nyla mladší. Nechávám si čas na cestování a zbytek volného času věnují sportu či turistice

Už se na to chystám. Ale jako zlom to neberu. Vedu takový dost atypický život, naplněný především prací a aktivitami. A takový zatím i zůstane. Zkrátka jen opustím dosavadní pracoviště. :-)

Pro mne velká změna - ale úplně obráceně-pro mne byl odchod do důchodu vysvobozením. Od padesáti jsem se potýkala s hledáním práce, úřad práce, brigáda, úřad práce...dostávala jsme sociální dávky 3000 - no děs a hrůza....a najednou odchodem do důchodu jsem měla rázem skoro třikrát tolik. A spoustu volného času na přátele, záliby. Jsem skromná, zajedu si i na dovolenou-když si koupím last minute do zařízeného stanu, stojí mě to 2500 a tak můžu jet 2x - před sezónou i po sezóně.